Broméliovité rostliny a jejich zvláštnosti
K nejmenším svého druhu patří Tillandsia virescens a Tillandsia capillaris, které jsou naopak doslova trpaslíky mezi příslušníky čeledi broméliovitých. Tyto rostliny mají jen několik centimetrů, porůstají ve svém přirozeném prostředí větší kameny a skalky. Ovšem i v rámci jednotlivých rodů se dají zaznamenat opravdu velké velikostní rozdíly. Existují i oficiální studie o pravých masožravých broméliích! Zajímavou otázkou je také soužití bromélií s nejrůznějšími živočichy. Protože nálevkovité bromélie ve svých listech zadržují poměrně velké množství vody, stávají se takovými malými cisternami pro velké množství živočichů, například ptáků či obojživelníků. Jejich vodní bazénky poskytují ovšem také místo pro rozmnožování hmyzu nebo stromových žabek pralesniček.
Pěstování bromélií ve sklenících
Bromélie je možné pěstovat ve sbírkových sklenících i v domácnostech. Vždy je však nutný již při nákupu rostliny dotaz na druh bromélie, který kupujete. Neboť v příliš vyhřátém skleníku se bude dobře dařit jen broméliím s nízkými a širokými nálevkami, které dávají přednost stejnému prostředí, jaké je vhodné pro vlhkomilnější epifyty. Ti, kdo chtějí pěstovat spíše suchomilné zemní bromélie, by pro ně měli mít připraven sušší, méně stíněný, dobře větraný a v zimě málo vytápěný skleník. Máte-li skleník s kaktusy, tam se bude dobře dařit na některém ze zastíněnějších míst zavěšeným broméliím s vysokými a úzkými nálevkami.
Jak správně pěstovat bromélie v interiéru
Hned na začátku je třeba konstatovat, že pěstitelské nároky různých skupin bromélií se doslova diametrálně liší. Jeden jediný návod k jejich pěstování tedy nelze poskytnout. Existují tedy 4 pěstitelské skupiny bromélií, z nichž každá má jiné pěstební nároky.
Bromélie zemní
Rostliny pěstujeme na jižním, jihozápadním nebo na jihovýchodně orientovaném okenním parapetu. V průběhu zimy však vyžadují přenesení do 6 – 12 °C chladného prostředí s dostatkem světla. V létě můžete zemní sukulentní bromélie bez obav letnit. Dlouhodobé přemokření kořenů při pěstování rozhodně nedopusťte. Vede totiž jak v létě, tak v zimě ke kořenovým hnilobám a uhynutí rostliny. Pěstitelsky velmi vděčné jsou druhy rodu Cryptanthus.
Široce nálevkovité epifytní bromélie
Jedná se o tvarově velmi rozmanité rostliny, ke kterým řadíme Aechmeu, Guzmanii, Vriseu, Nidularium, Tilandsii, Canistrum, Hohenbergii a další. Mnoho těchto druhů a spousty vzniklých kříženců lze volně pěstovat na okenních parapetech suchých bytů. Některé nekřížené původní druhy však vykazují jistou citlivost vůči extrémnímu suchu anebo vůči nižší vzdušné vlhkosti. Takové rostliny lze pěstovat s úspěchem jen ve sklenících, vitrínách nebo v takzvaných epifytních skříních. Do podobných menších prostor jsou to nejideálnější adepti, a to včetně tilandsií.
Bromélie s vysokými a úzkými nálevkami
Do této různorodé skupiny patří většina rodu Aechmea a rodu Billbergia. Z méně zastoupených druhů jmenujme: Portea, Wittrockia, Androlepis, Ananas, Ronnbergia, rovněž pěstitelsky zajímavé výběžkaté druhy rodu Neoregelia. Tyto druhy vyžadují pravidelně se opakující přísušky a mají rovněž zvýšené nároky na světlo. Pěstují se jak v květináčích, tak v závěsných dřevěných podložkách. Pro pěstování v květináči volíme epifytní substrát, který má vzhledem k citlivosti kořenů zabránit houbovým hnilobám.
Text: Zuzana Bohdalová
