Velmi často se setkáváme s nejrůznějšími chorobami napadajícími lilkovité rostliny. Šíří se nejen mechanicky, ale také výsevem napadeného osiva. Bakterie způsobující toto onemocnění (Clavibacter michiganensis) pronikají do pletiva rostlin v místech jejich poranění, například při vyštipování zálístků anebo při sklizni. Jedná se o poměrně závažnou chorobu u níž nejtypičtějším příznakem je vadnutí listů, a to velmi náhlé a následné usychání listové čepele. Nejčastěji tato choroba napadá spodní listy u rajčat. Začíná to spodními listy a končí pozdějším uvadnutím celé rostliny. Prevencí je pouze to, že budeme dbát na opatrnost při vyštipování zálístků a také při sklizni plodů, ideální je použití rukavic, abychom nemoc nepřenášeli. Chemická ochrana proti tomuto druhu nemoci zatím neexistuje.
Dalším onemocněním, které se taktéž týká lilkovitých rostlin je plíseň bramborová (Phytophora infestans), která se projevuje postupným zasycháním natě od špiček listů, přes řapíky až po stonky rostlin. Spodní strany listů jsou obvykle potažené povlakem houbovitých vláken. Na hlízách se projevuje vznikem tmavých skvrn, a to na povrchu i v řezu. Škodlivá houba přežívá v hlízách, a tak aniž bychom si toho všimli, vysadíme takovou hlízu v očekávání bohaté úrody a o ona zatím roznáší nemoc. Nejčastěji se s tímto onemocněním setkáváme na stále vlhkých místech s výskytem lilkovitých plevelů například blínu, nemoc podporuje ale mnohdy i počasí, a to vlhké a teplé. Prevencí proti této chorobě je výsadba zdravých hlíz do provzdušněné půdy. Hlízy přitom nesmíme vysazovat příliš hustě. Naštěstí v tomto případě existuje pomoc i v podobě chemických přípravků jako jsou například Kocide 2000, Ortiva, Ridomil Gold atp.
Chloróza listů se projevuje na nejmladších listech. Jedná se v podstatě o poruchu tvorby listové zeleně. Čepele v takovém případě mezi nervaturou listu žloutnou, bezprostřední okolí nervatury však zůstává zelené, později však listy zežloutnou celé. Nakonec zaschnou a opadají. Tato choroba se u rostlin objevuje v důsledku nejrůznějších vlivů, kterými mohou být jak nedostatek světla, nedostatek vláhy, tak i naopak přemokření anebo nadbytek vápníku v půdě, případně některé v půdě chybějící živiny. V tomto případě je třeba zamezit přemokření půdy a v případě dlouhodobého anebo rozsáhlého výskytu nechat provést půdní rozbor.
V době sklizně jablek narazíme často na kališní (Alternaria alternata) a jádřincovou (Fusarium spp.) hnilobu. Kališní hniloba je ve výskytu častější v deštivých dnech. Bohužel mnohdy již v průběhu vegetace se objevují v okolí kalicha žlutohnědé skvrny, které se během skladování nadále zvětšují. Na jádřincovou hnilobu narazíme nejčastěji při rozkrojení jablka, kdy pletivo v okolí jádřince má hnědou barvu a celý jádřinec má potah z houbových vláken. Hniloba nakonec zničí celý plod. Tato hniloba není bohužel zprvu patrná, neboť se objeví právě až po rozříznutí plodu, o to víc je závažná. Takto napadené plody nikdy nekonzumujte, neboť obsahují mykotoxiny. Neskladujete je ani nekompostujte.
Text: Zuzana Bohdalová
