Masožravé byliny jsou rostliny, jako všechny ostatní, tedy s tou výjimkou, že si občas dopřejí i trochu bílkovin v podobě drobného hmyzu. Tento druh dravé výživy však není pro masožravky dominantním, natož pak jediným. Květiny masožravého typu většinou patří mezi stálezelené kultivary a jako ostatně všechny rostliny, potřebují ke svému životu fotosyntézu. Bílkovin v podobě hmyzu vyžaduje jejich organismus jen nepatrné množství, aby si doplnil potřebné živiny. Pakliže však není zbytí, dokážou se masožravky bez hmyzu klidně obejít. Stupeň masožravosti je u různých druhů odlišný. Nejběžnějším způsobem je proces trávení kořisti pomocí mikroorganismů, žijících v lapacích orgánech masožravek. Jindy vylučují rostliny trávicí enzymy rozkládající svalovinu kořisti, ze zvláštních buněk svého DNA.
Taktika masožravek
Svou kořist lákají rostliny na své listy, které se podobají květům, velké kožovité vaky a jiné pasti. Zmatený hmyz potom na květinu usedá v domnění, že bude hodovat na sladkém nektaru, načež je následně lapen a sežrán. Další pastí masožravek jsou jejich esence pachů, které lákají hmyz, aby na něj nakladl vajíčka. Samotné květy pak tyto květiny většinou jako pasti nepoužívají. U některých druhů masožravých rostlin je povrch listů pokryt stopkatými žlázkami, které se nazývají tentakulum. Ty se po polapení hmyzu doslova přisají ke kořisti, přičemž se současně ohýbají ostré listové čepele, které kořist drtí.
Jak „loví“ čtyři nejznámější druhy masožravek?
Saracénia (Sarracenia) je zvána „pytláckou jámou“. Kořist láká vůní a zbarvením. Přes maličké průzory ve vrchní části pasti proniká světlo, a tak kořist nemá z pasti strach. Vnitřní stranu lapacích vaků pokrývají kluzké šupinky, po nichž hmyz sklouzne dolů, kde se nacházejí trávicí žlázy, jež pomocí enzymatických olejů hmyz rozloží. Velké Saracénie jsou schopny kromě hmyzu \“zkonzumovat\“ např. i malou žábu.
Mucholapka podivná (Dionaea muscipula), používá k polapení hmyzu důmyslné lapače na koncích listů, které jsou při podráždění schopny neuvěřitelně rychlého pohybu. Při podráždění vnitřních chloupků se lapače sevřou k sobě a kořist už nepustí. To vše trvá asi půl sekundy. Bleskurychlé reflexy, tedy reakce a citlivé vnímání, jsou pro botaniky záhadou i v moderní době. Po sevření receptory zjistí, zda je kořist vhodná ke konzumaci. Pokud ano, napustí ji trávicími šťávami. Pokud ne, uvolní sevření pasti a celý proces se opakuje.
Lapacími orgány Rosičky (Drosera) jsou póry na listech, vylučující lepivý sliz v podobě drobných kapek (sliz se ve světle leskne jako kapka rosy, z čehož vznikl název). Jejich kořistí je většinou pouze drobný hmyz. Přivábený hmyz se po sesednutí přilepí ke květině a nastává pomalý proces trávení.
Lapací džbánky, například u Láčkovky (Nepenthes), dosahují velikosti několika desítek cm (30 – 50). Její kořistí není jen hmyz a mravenci, ale při velkých džbánech dokonce i drobní hlodavci. Kořist lákají vůní nektaru ve smrtících džbánech. Stěny džbánu jsou však natolik kluzké, že přilákaný hmyz, topící se ve sladké tekutině, již nemá šanci, dostat se ven.
Pěstování masožravek
Pěstují se v čisté rašelině nebo substrátu, složeném z rašeliny, písku a dřevěného uhlí. Dbejte na pravidelné zalévání – dešťovou vodou, případně převařenou, odstátou či destilovanou vodou. V bytě jim vyberte slunné stanoviště. V zimních měsících (s úbytkem světla) je zalévejte mnohem méně. Pozor, nehnojíme! Většina masožravých rostlin roste na půdách chudých na živiny. Pasti citlivých květů zbytečně nedrážděte, ani nepřikrmujte mrtvým hmyzem – rostliny to vysiluje. Netrpí \“hladem\“ – protože jako všechny rostliny, si úplně vystačí s fotosyntézou.
Pasti, různých barev a tvarů, které masožravé rostliny používají k tomu, aby lapily svou kořist, jsou mnohdy vskutku neuvěřitelně důmyslné. Kromě toho, že vypadají velmi atraktivně jak v okrasné zahradě, tak i doma v květináči, jsou i užitečné. Svou dravostí pomáhají likvidovat hmyz – v domácím prostředí vás zbaví much a komárů, na zahradě si zase pochutnají na některých škůdcích, ničících okolní rostliny. No, není taková masožravka ideální květinka?
Text: Lucie Sýkorová
