Město dostalo jméno podle pramenu s jezírkem, jehož umístění pod kopcem v údolíčku je tak malebném, že k němu snad skutečně chodila bájná nymfa pít a koupat se. Kolem pramenu se již v období starověkého Říma rozrostla prosperující osada, protože tudy vedla frekventovaná obchodní cesta. Ve středověku pak město prosperovalo dál, byl vybudován chrám, hrad s mohutnou věží a opevněním, bohaté kamenné domy. Pak ovšem tudy prošly války a ve 12. století bylo město prakticky zničeno. Nový rozmach mu přineslo budování rodu Caetaniů, kteří se stali vlastníky města i okolní půdy na konci 13. století. Okolní bažiny ale přinesly další katastrofy – opakující se malárie a morové rány město devastovaly, ale posunuly také obchodní cestu jinam. V 16. století tak bylo město prakticky mrtvé.
Caetaniové ovšem na svůj majetek nezapomněli, celá staletí zde nechávali udržovat alespoň rozsáhlé zahrady, které založil jejich předek kardinál Nicolo III Caetani na počátku 16. století. Chrám, hrad i ostatní budovy postupně chátraly, lidé z okolí je rozebírali na stavbu svých obydlí, co neodnesli, o to se postarala příroda. Dodnes ovšem zbyly mohutné zdi ruin kostela, opevnění, mostu a dalších domů, obklopené zahradami. Ty na počátku 20. století nechal Gelasio Caetani upravit ve stylu anglického parku a založil zde botanickou sbírku rostlin. Poslední ze starobylého rodu – Leila Caetani – založila před svou smrtí nadaci, které více než stohektarový park a zahradu odkázala.
Zde nebylo třeba vytvářet uměle romantická zákoutí, příroda mírně upravená rukama zahradních architektů se tu mezi starodávnými ruinami postarala o vše. Atmosféra této zahrady je neuvěřitelná. Popínavé růže a buganvílie se pnou po mohutných zdech, prastaré ovocné stromy na jaře vykvétají a na podzim nesou stále nádherná jablka, ozdobné keře bujně prorůstají do zbytků chámu, štíhlé jalovce vypadají z povzdálí jako zapomenutí zkamenělí obyvatelé města, vinná réva se pne po stromech a vytváří mezi nimi stinné besídky. Pokroucené kmeny starých stromů natahují větve, jako by si na vás chtěly sáhnout a navždy vás vtáhnout do svého tajuplného světa. Paprsky slunce pronikají mezi rostlinami a kreslí jejich odrazy na hladině jezírka s labutěmi a sochou nymfy. Není divu, že tyto zahrady inspirovaly řadu umělců, mimo jiné i slavného básníka Gabriela D´Annunzia a ruského spisovatele Borise Pasternaka.
Nadace Caetani pod ochranou italského státu pečuje od roku 1977 o zahrady vzorně. S tím souvisí i omezený počet návštěvníků, kteří sem mohou vstoupit, protože větší množství by narušilo zdejší křehkou atmosféru i přírodní rovnováhu. Pokud byste se tedy chtěli do zahrad podívat (což vřele doporučujeme, pokud se budete toulat po okolí Říma), je třeba v Římě vyhledat sídlo nadace v paláci Caetaniů, Via Botteghe Oscure 32. Zde vám nejlépe poradí, kdy je možno do zahrad vyjet s organizovanou skupinou, či jak si zajistit samostatnou prohlídku. Toužíte-li po skutečně hlubokém romantickém zážitku, pak vám ho zahrady v Ninfě plně poskytnou.
Text: Gabriela Koulová
