Jak už to tak bývá, všechny specifické skupiny rostlin mívají své výhody i jistá úskalí v použití. U jehličnanů to ale platí dvojnásob, protože naprostá většina u nás dostupného sortimentu je stálezelená. To znamená, že jehlice na zimu neopadávají a bývají často barevně neproměnné, tedy až na pár výjimek.
Stejně tak najdete i opadavé výjimky, které samozřejmě nějakou tu změnu přinesou, ale mají zase tu nevýhodu, že v zimě působí neutrálně nebo fádně.
Při plánování zahrady tedy zvažte výhody i nevýhody použití jehličnanů. I v tomto případě totiž platí, že méně je mnohdy více. Pokud totiž na zahradě stálezelené jehličnany zcela převládnou, bude kompozice sice stálezelená, ale naprosto neměnná. Ovšem i zde pozor, v některých případech mohou jehličnany vytvořit kostru celé zahrady a tím pádem převládnout v sortimentu.
U jehličnanů tedy neexistují žádná pravidla, která by nám určovala, kde jehličnany vysadit a kde se jim raději obloukem vyhnout.
Tvarované a volně rostoucí jehličnany
Zcela odlišné možnosti přinášejí tvarované a netvarované jehličnany. Zatímco některé druhy snášejí skvěle řez a hodí se tak pro zakládání živých plotů, stěn a pro pěstování bonsají, jiné spíše vyniknou, pokud je tvarovat nebudete.
Druhá skupina se tak hodí spíše pro výsadbu zajímavých solitér, které ovšem mnohdy vyžadují hodně prostoru a pro malé zahrady se tak hodí spíše v roubované podobě. S tvarovanými jehličnany to na zahradě také moc nepřehánějte, přitahují na sebe hodně pozornosti a navíc vyžadují častý řez, který vás bude časově zatěžovat.
Jehličnany v různých podmínkách
Ne vždy se dá jednoznačně říci, že by jehličnany neměly na zahradě převažovat. Berte v úvahu i lokalitu, ve které se zahrada nachází. Zatímco na jižní Moravě budou horské jehličnany působit křečovitě a nepůvodně, u horské chalupy budou zase naopak přirozené.
Proto vždy zohledněte, kde se zahrada nachází, zda v oblasti, pro které jsou jehličnany typické nebo tam, kde o jehličnan ve volné přírodě skoro ani nezakopnete.
Proměnlivost jen pro výjimky
Jak už bylo řečeno, většina stálezelených jehličnanů je během roku stabilně zelená a nepřináší tak žádnou změnu vzhledu. Ne že by stálezelený efekt zrovna znamenal, že se jehlice během života dřeviny nikdy nevymění, což je častý omyl. Jehlice se i u těchto dřevin každý rok vyměňují, ale neděje se tak naráz na podzim, což je běžné u opadavých druhů.
Barevná proměnlivost bývá spíše výsadou některých druhů nebo jejich kultivarů. Zajímavé možnosti uplatnění tak přináší třeba borovice kleč (Pinus mugo) v kultivaru Wintergold, který je během sezony svěže zelený, ale jakmile se před zimou ochladí, začne své jehlice přebarvovat do sytě zlatých tónů. Tato kompaktně rostoucí kleč se tak hodí pro výsadby například do nádob na terase, kde oceníte změnu zbarvení v zimě. Dalším proměnlivým zástupcem je půdopokryvná mikrobiota křižmovstřícná (Microbiota decussata), která na zimu přebarvuje do bronzova.
Kam jehličnany určitě patří
Ani na tuto otázku není zcela jednoduché odpovědět. Přesto existuje několik vegetačních prvků, pro které je použití jehličnanů zcela přirozené. Jedním z nich je například vřesoviště, ve kterém své místo najdou například jalovce obecné (Juniperus communis) ve sloupovitých kultivarech, dále smrky (Picea) či borovice kleče (Pinus mugo).
V lesních zahradách si můžete dovolit i vzrůstné solitéry našich domácích druhů. Kromě borovice lesní (Pinus sylvestris) jistě oceníte také smrk ztepilý (Picea abies), jedli bělokorou (Abies alba) nebo modřín opadavý (Larix decidua).
Ve stínu se bude dobře dařit tisu červenému (Taxus baccata), který navíc skvěle snáší i pravidelné tvarování, takže se hodí i pro výsadbu do živých stěn a plotů.
