Stálezelené rostliny často najdete pod označení neopadavé, ale nenechte se tímto pojmem zcela zmást. I tyto rostliny musí během několika let postupně obměnit jehlice i listy, takže se rozhodně nezalekněte, pokud rostlina své „zelené plíce“ začne během roku postupně ztrácet. Nejedná se o nic zvláštního nebo atypického.
Jehličnany na svých větvích mnohdy drží maximálně dvou až tří leté jehlice. To znamená, že jehlice vzniklé dříve postupně začnou opadávat. Děje se tak na starších částech větví, kam nedopadá tolik světla, takže vnitřní struktura bývá časem zcela holá.
Zpozorněte pouze v případě, že rostlina začne shazovat jehlice z koncových letorostů. Může tak reagovat na nepříznivé podmínky stanoviště nebo přítomnost některého škůdce či choroby, které se začnou podepisovat na jejím zdravotním stavu. Podobně se chovají i listnáče, které podobně jako jehličnany shazují nejstarší listy, rostlina je víceméně zelená spíše po obvodu koruny a jen částečně ve vnitřní struktuře.
Stálezelené ano, ale nesmí převažovat
Ačkoliv se může na první pohled zdát, že stálezelené dřeviny disponují jen samými výhodami, protože jsou efektní i v době, kdy jsou všechny rostliny opadané, musíte brát v úvahu jejich minimální proměnlivost během roku. Neopadavé dřeviny se ve většině případů opravdu během roku nezmění.
Pouze některé vykvetou a zaplodí nebo změní své podzimní nebo zimní zbarvení. Týká se to například borovice kleče (Pinus mugo) v kultivaru Winter Gold, která přebarvuje jehlice v období poklesu teplot na svítivě zlatou. Podobný efekt vytváří mikrobiota křižmovstřícná (Microbiota decussata), která v zimě získá bronzové odstíny.
Jinak je většina sortimentu stabilně zelená po celý rok, což může někdy ve větším zastoupení této rostlinné skladby působit nevhodně strnule.
Při návrhu zahrady se proto snažte najít správný kompromis a kombinujte rostliny s různými efekty, stálezelené dřeviny by rozhodně neměly převažovat, protože jsou v našich podmínkách kromě pár výjimek s převahou jehličnanů nepůvodní, takže mohou na zahradě působit mnohdy nepřirozeně, ale zde samozřejmě záleží také na zahradním stylu.
Péče o stálezelené rostliny
Skupina těchto rostlin je opravdu značně druhově bohatá, proto není možné se řídit univerzálními postupy při péči, kterými bychom se řídili ve všech případech. Některé druhy jsou k nám dováženy z oblastí, které mají mnohem mírnější klima.
Většina nesnáší dlouhodobé holomrazy, ledový průvan nebo úpal v zimě. Naopak jim vyhovují chráněné podmínky s vyšší vzdušnou vlhkostí. Stejně tak si libují v živné půdě dobře zásobené vodou, proto je nutné počítat již při výsadbě s úpravou stávajících podmínek a s určitou péčí během roku.
V posledních letech se značně rozmohl na českých zahradách poměrně obtížný lalokonosec rýhovaný. Přítomnost jeho larev poznáte podle typických požerů listů. Častou obětí se při tom stávají právě stálezelené druhy s kožovitými listy. V minulosti se v boji proti tomuto škůdci často využívaly poměrně toxické přípravky, které jsou ovšem již zakázané a nelze je sehnat.
Pokud se na listech objeví požery, můžete použít přípravky biologické ochrany. Proti lalokonosci pomohou například parazitické hlístice, díky nimž se zcela obejdete bez škodlivé chemie.
Kam se hodí
Použití stálezelených rostlin záleží na zahradním stylu, kompozici, ale také na vlastnosti dané dřeviny. Zatímco některé budou skvěle zakrývat nevzhledná zákoutí a pohledově oddělovat sousední pozemky, jiné poslouží jako zajímavý detail nebo solitéra v trávníku.
Pokud hledáte šikovné řešení pro nádoby na terase, určitě neprohloupíte stálezelenými dřevinami s kompaktním růstem. Borovice kleče jsou dostupné v mnoha barevných kultivarech a navíc snesou přímé slunce i krátkodobý přísušek.
