Kvalitní půda je základem fungování každé zahrady. Ne vždy to s ní ale bývá tak snadné, jak bychom si přáli. Největším problémem mnohdy je také naše neznalost, ne vždy totiž dokážeme určit, v čem spočívají její nedostatky, takže ani nevíme, jak se z tohoto začarovaného kruhu dostat. Pojďme si půdu tentokrát představit trochu jinak, zajímat nás budou především specifika jednotlivých půdních druhů.
Každá půda se skládá ze složky organické a anorganické, tedy minerální. V různých částech naší země se půda může značně lišit, proto ji podle vlastností rozdělujeme do několika půdních druhů. Ty se liší hlavně poměrem jílovitých, prachových a pískových částic. Do jisté míry lze půdní druh částečně změnit, velkoplošná změna by ale byla náročná časově i finančně. V každém případě je dobré své pěstitelské záměry podřídit specifikům půdy, ačkoli někdy je změna opravdu nutná.
Půdní druhy, se kterými se můžete setkat i na svém pozemku
Hlinitá půda
Tento půdní druh je ze zahradnického hlediska po všech stránkách výhra. Obsahuje písek, jíl i organickou hmotu v takovém poměru, že se s půdou dobře pracuje, což znamená, že se dobře zpracovává technikou i ručním nářadím. Jílovitých částí obsahuje od 8 do 25 %, půda je tedy sice soudržná, ale není slévavá a ani nadměrně propustná pro vodu, kterou by tak rychle ztrácela. Dobře váže i živiny. V hlinité půdě dobře prospívá naprostá většina rostlin okrasných i užitkových. Její vlastnosti se většinou pouze upravují vápnem nebo rašelinou, pokud chcete pěstovat rostliny se specifickými nároky na stanoviště.
Jílovitá půda
Na jíl bohatá půda nemusí být vždy problém, protože výborně váže živiny a drží vodu, jenže v mnoha případech nastávají spíše extrémní stavy. V zimě je taková půda dlouho studená a i na jaře se ohřívá jen velmi neochotně. Stejně tak bývá dlouho zamokřená, zatímco během letního sucha se spéká do pro vodu a vzduch nepropustné krusty, která deskovitě praská. Jílovitých částic obsahuje více než 25 % objemu, takže nikoho nepřekvapí, že se s ní jen těžko pracuje. Teplomilné rostliny ze Středomoří v takovéto půdě příliš prosperovat nebudou, proto je na místě uvažovat o odlehčení půdy pískem, kompostem nebo štěrkem.
Písčitá půda
Velkou výhodou písčitého půdního druhu je snadné zpracování, půda je totiž abnormálně dobře propustná a lehká díky vysokému poměru písku a štěrku. Problémem ale na druhou stranu bývají nadměrná propustnost pro vodu a stejně tak rychle dochází také k vyplavování živin. Pěstované rostliny je pak třeba častěji zalévat a hnojit. Dobrým pomocníkem při vylepšování půdních vlastností bývá třeba kompost, který zvýší schopnost udržet živiny.
S jakými půdami se můžete dále setkat?
Kromě tohoto tradičního rozdělení do tří druhů půd se také setkáváme s půdami kamenitými, vápnitými a rašelinnými, ve kterých vždy nadměrně převažuje určitá složka. Ta může ovlivňovat metodu zpracování půdy nebo třeba schopnost rostlin přijímat z půdy živiny.
Čtěte také:
- Kouzlo přírodní, permakulturní a užitkové zahrady
- Na plevel pěkně od lesa
- Seriál péče o půdu – Bojujeme s plevelem
Kamenité půdy najdeme hlavně v těch místech, kde je mateční hornina překrytá jen slabou vrstvou ornice. U této půdy je poněkud problém se zpracováním, ale stejně tak zde nebudou příliš dobře růst druhy náročné na hloubku půdy. Na druhou stranu zde nehrozí zamokření, kámen totiž funguje jako spolehlivá drenáž.
Rašelinné půdy se pak vyskytují v lesních nebo slatinných oblastech. Jejich pH je nižší než 6 a je pro ně typický nedostatek fosforu. V kyselých půdách budou dobře prosperovat kyselomilné nebo vřesovištní rostliny v podobě pěnišníků, vřesů, vřesovců či dabécií.
Protipólem kyselé půdy je pak půda vápnitá s pH přesahujícím stupeň 7. Tyto půdy jsou typické pro vápencové oblasti. Nebývají většinou ani příliš hluboké a nejsou vhodné pro druhy vápnostřežné. Často trpí nedostatkem manganu, bóru a fosforu.
A jakou půdu máte na zahradě vy? Dejte nám vědět do diskuze, jak se vám daří pěstovat zeleninu a květiny.
Další zajímavosti o půdě v zahradě najdete v naší galerii:
