Množství jehličnanů v českých zahradách bývá často předimenzované, vysazujeme je i tam, kde vlastně nemají své přirozené místo, totiž v nížinách a teplých oblastech. Zvyk se ujal hlavně proto, že jehličnany zdobí zelení zahradu celoročně. Přitom i některé u nás přirozené druhy listnatých stromů splňují tento efekt, protože si podrží většinu listů přes zimu, navíc se během roku přebarvují od jarní svěže zelené přes sytou zeleň letní až po žlutou, červenou a hnědou podzimní a zimní barvu. Bukovité – tedy buky a duby – patří právě mezi tyto dekorativní listnáče a neměli bychom je zavrhovat jen proto, že jsou „obyčejné“ a rostou všude kolem. Naopak, propojí naši zahradu s přirozenou krajinou a umožní nám tak cítit se uprostřed ní s naší zahradou skutečně jako doma.
Duby mytologické a historické
Těžko u nás najdeme jinou část živé přírody, která by v sobě skrývala tak hlubokou paměť. Duby se dožívají až neuvěřitelných 2000 let, i u nás je několik památných dubů, jejichž stáří se odhaduje okolo tisíce let. Dub dokáže přežít i úder blesku a poznamenaný ohněm roste dál, není tedy divu, že ve všech mytologiích je spojen s nejvyššími hromovládnými božstvy. Řekové zasvětili tento strom Diovi, Římané Jupiteorvi, Germáni bohu války a bouře Donarovi. Slovanská a později i křesťanská mytologie převzala na našem území starou keltskou tradici. Duby byly pro druidy posvátné stromy, kouzelné hole z dubového dřeva mělo univerzální moc. Dubové větvičky svázané červenou nití nebo pentlí ochraňovaly příbytek před zlou mocí. Nikdo se neodvážil ulomit větev nebo otrhat žaludy, aniž by stromu za to nepřinesl nějaký dar, ať už dárek zahrabaný ke kořenům, nebo alespoň duchovní poděkování pronesené s rukama položenýma na kmen stromu. V keltském kalendáři je dubu zasvěcen jediný den – 21. březen, tedy jarní slunovrat. Dítě narozené pod tímto mocným znamením je nadáno mimořádnou silou osobnosti, ctižádostí, ženoucí ho neustále kupředu, zvídavostí, ale také tvrdohlavostí, netrpělivostí a bezmeznou svobodymilovností. U nás jsou často památné staré duby spojovány s osobností Jana Žižky – samozřejmě, byl to velký válečník, takže zřejmě ve stínu dubu rád nabíral nové síly. Nejstarší památné duby ovšem často pamatují doby hluboko před Žižkou. Pravděpodobně nejstarší žijící dub roste v Náměšti nad Oslavou, Oldřichův dub najdeme v Peruci, Svatováclavský dub ve Stochově u Kladna, právě u nich je stáří udáváno mezi 900-1100 lety. Památkově chráněných dubů je ovšem mnohem více, většina z nich má i tak úctyhodné stáří okolo 400 let.
Stromy pro zahrady
U nás nejrozšířenější druhy jsou dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea), neboli křemelák a drnák. Patří k typickým evropským stromům od subtropického až po horní hranici mírného pásma, rostou poměrně pomalu, přesto ve třiceti letech budou mít korunu rozloženou do několikametrové šíře a výšku okolo deseti metrů. Pro zahradní pěstování se lépe hodí šlechtěné odrůdy, které se dobře udržují řezem jak do výšky tak do šířky. Prořezávané duby si navíc podrží rozvětvení už nízko nad zemí, takže jejich ozdobné olistění bude o to efektnější i u solitérní výsadby. Z dubů se dá vypěstovat i živý plot, který vám po celou zimu bude příjemně šustit ve větru suchými listy. V nabídce školek najdete také kultivary s větvemi kroucenými nebo převislými, s korunou štíhlou, jehlanovitou, kulatou i široce rozložitou, které vypadají krásně uprostřed trávníku. Kromě toho ovšem existují i jiné druhy dubů. Pro menší zahrady se výborně hodí keřovitý dub bahenní (Quercus palustris), zejména zakrslý kultivar „Green Dwarf“, vyrůstající maximálně do dvou metrů. Jeho listí se na konci léta začne zabarvovat do oranžové a karmínově červené, zimní pestrost tohoto keře je skutečně nádherná. Koho zajímají nápadně krásné listy, zvolí dub maďarský (Quercus frainetto), jehož až 20 cm dlouhé hluboce vykrajované listy se na léto vybarvují do tmavé zeleni se světlým žilkováním. Listy bez vykrajování, silné a lesklé, má zajímavý druh dub cesmínovitý (Quercus ilex).
TIP
Hustý dubový plot
Štíhlý keřovitý tvar můžete dát dubu Turnerovu (Quercus x turneri ´Pseudoturneri´), kříženci mezi dubem letním a dubem cesmínovitým. Když mu budete omezovat vzrůst řezem vrchních větví, bude rozvětvený už od země a můžete z něj vysadit hustý živý plot. Proč právě z této odrůdy? Její výhoda je v poloopadavosti – listí vyměňuje postupně a v zimě tak plot tvoří neprůhlednou stálezelenou stěnu.
Text: Gabriela Koulová
