Zajímavé jehlice
U některých druhů jehličnanů jsou jehlice velmi významným detailem. Existují druhy s délkou jehlic až 20 cm. K takovým patří například borovice černá (Pinus nigra) nebo borovice Jeffreyova (Pinus jeffreyi). Jiné jehličnany nabídnou zvláštnost v podobě velmi výrazných jehlic, které jsou nápadně lesklé. K nim patří jedle balzámová (Abies balsamea), jedle bílá (Abies alba), jedle kavkazská (Abies nordmanniana), jedle řecká (Abies cephalonica), jedle obrovská (Abies excelsior). Lesklé jehlice nabídnou i jedlovce kanadské (Tsuga canadensis), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) či zerav obrovský (Thuja plicata). Za zmínku rozhodně stojí i netradiční jehlice pajehličníku (Sciadopitys verticillata).
Vzdušná, pevná, jemná a hrubá textura
Jehličnany se hodí jak do malých, tak i do velkých zahradních kompozic. Jen je třeba přizpůsobit jejich velikost velikosti zahrady. Estetické působení jehličnanů je závislé jak na barvě, lesku, tak i na postavení a tvaru jehlic.
Dobré je využívat při výsadbě různých kontrastů. Vlivem odlišných přírodních podmínek a umístění na různých stanovištích je možné dosáhnout zcela odlišných efektů i za použití stejných druhů jehličnanů. V principu rozlišujeme u jehličnanů vzdušnou texturu, které docílíme například výsadbou modřínů v zahradě. Pevné textury docílíme využitím cypřišků, pro jemnou texturu volíme jehličnany typu jedlovců a nakonec je tu ještě hrubá textura, které docílíme kupříkladu prostřednictvím výsadby borovice černé.
Široká škála barev a odstínů jehlic
Co se barevnosti jehlic týče, můžeme se na jehličnany spolehnout stejně jako na listnaté stromy a keře. Jehličnany nabídnou našim zahradám celou škálu barev a odstínů svých jehlic. Setkáme se u nich se stříbřitými, namodralými, šedými, žlutými i žlutooranžovými odstíny. Výjimkou nejsou ani hnědé až nafialovělé, sivé nebo modrozelené odstíny.
Pokud bychom chtěli jehličnany seřadit do skupin podle barevnosti jehlic, bylo by rozdělení následující:
- tmavě zelené – tis červený, borovice černá
- světle zelené – modřín evropský, kryptomerie japonská, tisovec dvouřadý
- zelené – smrk omorika, smrk ztepilý, borovice lesní, zerav západní
Kromě zelených barev jsou tu žluté a žlutě panašované jehličnany – jalovec čínský a dále vybrané kultivary cypřišku Lawsonova, cypřišku tupolistého a hrachonosného. Ke stříbřitým variantám a jehličnanům se sivou či namodralou barvou jehlic řadíme smrk pichlavý, jedli ojíněnou, některé z kultivarů jalovce polehlého a jalovce šupinatého. K pestrolistým patří jalovce chvojky a některé z kultivarů cypřišku Lawsonova.
Jak je to s intenzitou zbarvení
U většiny jehličnanů je intenzita zbarvení v průběhu celého roku prakticky stejná. Jen jarní měsíce přinášejí působivou změnu. Při rašení nových výhonů je podle druhu barva většinou světlejší a svěžejší. Jakmile je ukončen růst nových výhonů, což časově odpovídá přibližně polovině léta, barva výhonů se mění a dostává takový odstín jako má většina staršího jehličí.
Každý kultivar má svou specifickou barvu. Ovšem i ta může být ovlivněna osluněním a jeho intenzitou. Na slunném stanovišti je vždy barva intenzivnější. I na to je třeba myslet při výběru jehličnatých rostlin pro vaši zahradu.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com
