Noblesní helikonie k nám přicestovaly koncem 18. století. Prostředí chladné Evropy jim však nevyhovuje, a tak se u nás dají dodnes pěstovat pouze v tropických sklenících anebo jako pokojové rostliny ve velkých nádobách.
Nejenže jsou tyto rostliny choulostivé a náročné na teplo, ale jsou spokojené, jen když mají ke svému růstu dostatečný prostor. Stejně jako jiné banánovité rostliny jsou i helikonie impozantního vzrůstu a potřebují tedy, aby byly pěstovány ve velkých nádobách. Příbuzenský vztah s banánovníky prozrazují i listy helikonií, které jsou jim podobné tvarem i velikostí.
Nápadné i jemné helikonie
Jednotlivé druhy helikonií se od sebe liší nejen velikostí a tvarem, ale hlavně zabarvením velkých květů. Zatímco jedny jsou křiklavě barevné, jiné nás okouzlí spíše svým jemným půvabem.
Heliconia psitacorum
Listy tohoto druhu helikonie dorůstají do impozantní velikosti, a to až do úctyhodných 2 metrů. Díky oranžovému květenství a rourovitým květům červené barvy s černými špičkami mohou někomu klidně připomínat papouška, proto se jim také někdy říká helikonie papouščí.
Heliconia rostrata neboli pendula
I tento druh má neobyčejně dekorativní květenství, která jsou převislá a mají tvar zobáků. Květy září červenou barvou, někdy jsou žlutě lemovány. Právě tento druh je u nás pravděpodobně nejvíce známý. Listy helikonie penduly narůstají do velikosti 2 až 3 metrů.
Heliconia aurantica
Tento druh je o něco drobnější, měří pouze okolo 1 metru. Má sytě oranžové květy otevírající se uprostřed zimy. Většina ostatních druhů helikonií kvete průběžně po celý rok.
Heliconia bihai
Tento druh je zaručeně obrem mezi helikoniemi. Dorůstá totiž až do výšky okolo 6 metrů. Divoce roste v Mexiku. Jeho květy mají ohnivý odstín oranžové.
Heliconia indica
Snad jako jediný je tento druh pěstován většinou pro své okrasné listy. Jejich nádhera spočívá v šarlatovém zbarvení jejich spodní strany. Toto netradiční zbarvení mají i listové žilky a stonky.
Pokud jste i vy šťastnými a úspěšnými pěstiteli některého z těchto druhů helikonií, zcela jistě víte, že teplota prostředí, v němž jsou pěstovány, by neměla ani v průběhu zimy klesnout pod 15 °C. V chladném prostředí je třeba jejich zálivku omezit. Naopak čím vyšší teplota vládne v jejich okolí, tím více vláhy a světla by se jim mělo dostávat. Jsou zvyklé na humózní lehký substrát.
