Víte, co je vlastně kompost? Kompost je prima organický prostředek pro zlepšení půdy zahrady. Obsahuje organické látky a rostlinné živiny, které vzniknou díky řízenému biologickému rozkladu směsi z rostlinných zbytků v humus alias kompost. Takový humus běžně v přírodě vzniká sám a přirozenou cestou, kde jej tvoří zetlelé listí a jehličí, ale i zbytky z rostlin. A tam, kde není k dispozici zahrádka, můžete humus vyrobit vermikompostováním.
Vermikompostování je, když…
Vermikompostování je způsob „výroby“ humusu alias kompostu rozkladem organického odpadu za pomoci a s využitím žížal. Považuje se za pokročilejší způsob výroby kompostu. Proč? Jelikož samotné vermikompostování nepotřebuje k rozkladu zvýšenou teplotou odpadních hmot, jak je to u klasického kompostu. Navíc mnoho odborníků se shoduje na tom, že vermikompostování odstraňuje patogeny a nevhodné složky z kompostované hmoty. Dá se tedy říci, že vermikompost má oproti běžnému kompostu mnohem lepší kvalitu – obsahuje velkorysé bohatství živin, spolu s enzymy a růstovými hormony, které tak hnojenou zeleň nejen vyživují, ale zároveň chrání rostliny před škůdci a chorobami.
Které žížaly se hodí k vermikompostování?
- Žížala kalifornská (Eisenia andrei)
- Evropská dešťovka (Dendrobaena veneta)
- Žížala obecná (Lumbricus terrestris)
Věděli jste, že lze vermikompost vytvářet také s běžným druhem žížaly hnojní (Eisenia foetida)? Stačí před zimou vybrat venku žížaly, dát je přezimovat do chladu a tmy v kbelíku se zeminou. A máte hned násadu na vermikompost.
Žížala kalifornská (Eisenia andrei)
Patří mezi větší (až 13 cm) a mnohem žravější žížaly než klasická hnojní žížala (Eisenia foetida). Je ideálním kandidátem k interiérovému vermikompostování, protože odpad umí rychle zpracovávat a hodně rychle se množí.
Evropská dešťovka (Dendrobaena veneta)
Jedna z nejvíce univerzálních žížal o délce 15 cm, která se ale pomaleji množí a je také méně žravá. Kompost vám tedy „vyrobí“ pomaleji. Ideální adept na kompost při teplotách do 20 °C. Také ji lze využít ke krmení zvěře nebo na rybaření.
Žížala obecná (Lumbricus terrestris)
Gigant žížala (až 30 cm), které se říká i rousnice. Ideální k rybaření a krmení větších živočichů. Vytvoří vám kvalitní humus, ale potřebuje k tomu teploty mezi 0 až 3 °C.
Jaký kompostér si můžete pořídit?
Protože i vermikompostování je možné na zahradě, můžete si pořídit jak zahradní, tak i bytový kompostér. Při outdoorovém vermikompostování je ideální využít pouze žížaly kalifornské. Ostatním druhům by se v outdoor podmínkách nedařilo. Velkou výhodou tohoto typu kompostování na zahradě je to, že odpad nemusíte přehazovat. A bonusem k tomu je ještě fakt, že odpad při přeměně na humus ani venku nezapáchá.
Bytový vermikompostér lze postavit do sklepa, na balkon, lodžii, terasu, do chodby, do technické místnosti nebo do komory. Můžete si jej vyrobit sami, ale nejsnazší cesta k němu je koupí. Není finančně nijak náročný a máte vše hned. Pak vám stačí jen násada žížal, odpad a můžete začít.
Čtěte také:
- Domácí kompostování kuchyňských zbytků. Jak na to?
- Praktické využití zahradního odpadu
- Zahradní hnojiva aneb Jaká jsou nejlepší
Bytový vermikompostér
Tvoří jej několikapatrová nádoba sestávající se z několika vzájemně propojených pater k přerodu odpadu na humus a z jímky (zásobníku) na vodu alias žížalí čaj. Celý systém je uzavřen víkem s otvory, jimiž může volně proudit vzduch. A nebojte se nějakého zápachu, dobře vytvořený bytový vermikompostér skutečně nezapáchá. I proto je nasnadě raději jej zakoupit, než vyrobit, tak máte jistotu, že pach nebude a kdyby ano, můžete nádobu i reklamovat. Vezměte však na vědomí, že i u zakoupeného vermikompostéru musíte počítat s výskytem octomilek. Pro ně je odér, který svými smysly skrz větrací průduchy vnímají, neodolatelný. Ale i tady je jednoduché řešení – přikryjte bioodpad netkanou sítí.
Jak na vermikompostování?
- Na dno vermikompostéru dejte podestýlku z trávy, listí, rašeliny, kokosového vlákna nebo stačí navlhčený trhaný papír. Výhodou zakoupeného vermikompostéru je, že ten tuto směs již obsahuje.
- Do této podestýlky vložte násadu žížal a kousky bioodpadů o rozměrech méně než 6 cm. Podestýlku průběžně udržujte provzdušněnou a vlhkou. Vlhkost změříte tak, že v ruce hrst hmoty zmáčknete, přičemž neobjeví-li se žádná kapka, je vlhkost příliš malá, pár kapek je akorát, ale čůrek vody zase přílišná vlhkost.
- Žížalám zajistěte pravidelný přísun (1x – 2x týdně) organického odpadu. Může mít formu zbytků ovoce, zeleniny, čajových sáčků a kávové sedliny, zbytky těsta, chleba, jemně nalámané skořápky vajec, papírových ubrousků, ale i části zkompostovaného listí rostlin.
- Nevhodným organickým odpadem jsou zbytky masa, tuk a mléčné výrobky.
- Vhodný odpad začněte přidávat o objemu cca 0,25 kg, vložte vždy na podestýlku a trochu zakryjte.
- Postupem doby (za 3 měsíce) se žížaly rozmnoží a vy můžete objem odpadu zvětšit na 0,5 kg a následně po dalším rozmnožení zvýšit o dalších 0,25 kg.
- Když máte kompostem naplněno první patro, vložte do druhého patra žížalám novou podestýlku. Ony se tam samy instinktivně přestěhují. Odpadem je poté přikrmujte jen do aktuálního druhého patra a první patro nechejte v klidu pracovat cca 3 měsíce. Pak máte v prvním patře již hotový kompost k využití.
Při tomto procesu je přebytečná vlhkost odváděna do zásobníku na vodu, kde tak vzniká zmíněný žížalí čaj. Ten je dobře použitelným tekutým hnojivem pro pokojovky i na zahradu. Získáváte tak během přeměny odpadu v kompost jakýsi tekutý meziprodukt, který můžete použít k hnojení. Před použitím jej rozřeďte v poměru 1:1 s vodou.
text: autorský článek Pavla Košík Jelínková, foto-zdroj: shutterstock
