Ačkoliv po skončení zimy nemůžeme hned čekat, že trvalky zahalí naši zahradu do pestrých barev, i přesto nás první květy nesmírně potěší. Časně kvetoucí vytrvalé rostliny se podílí spolu s dalšími efektními druhy na celoročním efektu zahrady, proto na ně určitě při plánování trvalkových záhonů nezapomeňte.
Spolu s prvními cibulovinami totiž předběhnou okrasné trávy, které začnou rašit poměrně pozdě, i většinu opadavých listnatých dřevin, které raší většinou koncem dubna. Některé jarní druhy trvalek se navíc díky jejich snadnému vegetativními rozmnožování a samovýsevu snadno šíří do okolí, takže se výborně hodí do podrostů listnatých dřevin nebo jako náhrada trávníku tam, kde bychom bujný zelený koberec vypěstovali jen stěží.
Drobné, ale krásné v detailu
Mezi prvními trvalkami rozhodně nečekejte žádné velikány. Tyto rostliny jsou většinou drobnějšího vzrůstu a jsou zajímavé spíše při pohledu z blízka. Dobře tedy poslouží hlavně na tvorbu zahradního detailu.
Jejich krásu oceníte hlavně v těch výsadbách, které jsou umístěny poblíž domu. Skvěle se také hodí pro výsadbu do nádob na balkoně nebo zahradní terase, kde vám budou každý den ohlašovat blížící se jaro.
První květy na zahradě
Některé trvalky vykvetou ještě v době, kdy může na zahradě stát troška sněhu. Dobrým příkladem jsou třeba čemeřice. Oblíbený druh, čemeřice černá (Helleborus niger) rozkvétá již v prosinci, čímž se řadí do skupiny trvalek kvetoucích již v zimě. Její příbuzná, čemeřice nachová (H. purpurascens) s temně fialově purpurovými květy patří také mezi nejčasnější trvalky. Rozkvétá totiž již v únoru a z jejích květů se budete moci těšit až do dubna. Oba druhy jsou silně prošlechtěny, takže se těšíme z pestré nabídky různých kultivarů.
Kromě čemeřic ovšem na zahradě vykvetou poměrně brzy také zástupci rodu prvosenek, dále také koniklece, jaterníky nebo třeba kopytník evropský.
Některé časně kvetoucí druhy trvalek s uvedením doby květu
Ačkoliv se v rostlinné říši vyskytuje mnoho časně kvetoucích rostlin, vždy musíme brát na zřetel, že dobu květu ovlivňuje hlavně průběh počasí. Zatímco violky vonné mohou v opravdu teplém roce vykvést třeba už v únoru, další rok se jejich první květy mohou objevit až začátkem dubna. Dobu kvetení proto berte pouze orientačně.
- Asarum europaeum – kopytník evropský – začátek března až duben
- Helleborus argutifolius – čemeřice korsická – březen až duben
- Helleborus niger – čemeřice černá – prosinec až duben
- Helleborus purpurascens – čemeřice nachová – únor až duben
- Hepatica nobilis – jaterník podléžka – březen až duben
- Primula elatior – prvosenka vyšší – březen až konec dubna
- Primula veris – prvosenka jarní – březen až duben
- Pulsatilla – koniklec – březen až květen
- Viola odorata – violka vonná – únor až duben
Nenáročné kleče v nádobách i výsadbách na zahradě
V celoročně efektní zahradě hrají vždy důležitou roli stálezelené dřeviny, které svými listy nebo jehlicemi rozzáří zahradu i během zimy zelenými tóny. Do této skupiny rostlin řadíme také nenáročné kleče, které se sice přirozeně vyskytují i v našich podmínkách českých horských oblastí, ale na zahradnickém trhu je objevíte v mnoha zajímavých kultivarech, které zaujmou ve výsadbě na zahradě nebo také v nádobách například na balkoně nebo terase.
Pokud hledáte na svou zahradu nenáročnou stálezelenou dřevinu, která si hravě poradí se suchou i mokrou půdou a která spolehlivě prokoření i půdu ve svahu, je pro vás borovice kleč (Pinus mugo) tím správným řešením. Na našem území se přirozeně vyskytuje nad horní hranicí lesa na suťových svazích, které zpevňuje svými rozložitými kořeny. Jedná se o pomalu rostoucí keř nebo keřovitě rostoucí stromek se sytě zelenými jehlicemi. Je opravdu nenáročná. Jediné, co ovšem potřebuje nutné, je dostatek světla, proto ji vysazujte pouze na exponované plochy, kde nebude hrozit silnější zastínění. Na živiny není nijak výrazné náročná, dobře se jí daří i v kyselé, rašelinné půdě například ve vřesovišti, kde se skvěle kombinuje s dalšími vřesovištními rostlinami.
Kleč mnoha tváří
Borovice kleč je díky širokým možnostem uplatnění v různých podmínkách a samozřejmě také v různě laděných zahradních výsadbách poměrně oblíbená. Díky tomu byla během let vyšlechtěna do mnoho zajímavých kultivarů. Ačkoliv původní druh roste poměrně pomalu a kompaktně, najdete i takové kultivary, které byly speciálně šlechtěny do kompaktního růstu. Dobrým příkladem je například kultivar Pumilio, Gnom, Mops, Kobold, Humphy nebo třeba také Kissen. Tyto a jiné kompaktní kultivary se často používají pro výsadby do nádob nebo do skalek, kde očekáváme pomalý růst.
Většina stálezelených jehličnanů mívá během roku stabilní zbarvení, proto se to s nimi na zahradách nesmí moc přehánět, protože ve větším zastoupení mohou působit poněkud strnule.
Ovšem i mezi klečemi najdeme několik výjimek. Poměrně zajímavou záležitostí je například kultivar Winter Gold, který je během roku zbarven do sytě zelené barvy, ale jakmile na podzim poklesne teplota, začnou se jehlice přebarvovat do sytě zlaté. Tento kultivar využijete především tam, kde očekáváte zajímavou proměnlivost a atraktivní barvy. Vynikne zvláště ve větším počtu rostlin, ale zajímavě působí i jako solitéra v nádobě na terase.
Kde se uplatní
Možnosti využití nevšední krásy stálezelených klečí jsou opravdu široké. Hodí se nejen do již zmiňovaných nádob na terase nebo balkonu, ale také do přírodních vřesovišť, kamenných suťovišť nebo do skalek. Kompaktní kultivary oceníme v kamenných korytech nebo jako zajímavý zahradní detail.
Péče a údržba
Při výsadbě klečím dopřejte přídavek zahradního substrátu, listovky nebo rašeliny. Pravidelné hnojení není rozhodně nutné. Pokud ovšem i přesto chcete kleči dopřát živiny, dejte přednost pomalu rozpustným formám určeným pro okrasné jehličnany. Kleče jsou odolné i vůči holomrazům, proto je nemusíte na zimu nijak zakrývat nebo kopčit chvojím.
Většina klečí roste sice pomalu, ale některé nekompaktní kultivary mohou časem vytvořit poměrně bujné porosty. Pokud chcete dosáhnout kompaktnějšího růstu, každý rok zkraťte terminální výhon nebo vyštipujte mladé výhonky na vrcholcích větví. Přesadbu kleče snesou dobře, jen je třeba brát v úvahu povrchový kořenový systém. Při vydobývání dřeviny ze země proto vytvořte pokud možno co největší kořenový bal.
Foto: Lucie Peukertová
