Investor: Walter Aneenberg
Architekt: The Office of James Burnett , Frederick Fisher + Partners
Lokalizace: Rancho Mirage, California, USA
Pouštní muzeum
V roce 1963 se americký spisovatel, diplomat a filantrop Walter Annenberg rozhodl vytvořit na svých pozemcích o velikosti 200 akrů centrum, které bude interpretovat kulturní, uměleckou a architektonickou historii daného místa. Respektováním charakteru přilehlé sonoranské pouště tak bylo vytvořeno výjimečné krajinářské dílo demonstrující ekologii i přirozenou estetiku okolní krajiny jihozápadní Ameriky.
Projekt byl původně zamýšlen jako rozšíření golfové krajiny Estate, ale vzhledem ke své poloze v poušti se brzy vyrojily otázky ohledně ekologické povahy projektu. Kromě výběru vhodných rostlin pro danou lokalitu se architektonický tým A. Quincy Jonese zabýval také problematikou uchovávání dešťové vody, recyklace vegetačního odpadu či využití fotovoltaické energie.
Malovaná krajina v poušti
Architekt, silně inspirován Annabergovou sbírkou impresionistických uměleckých děl, se spolu se svým týmem pustil do ‘malování živé krajiny‘. Inspirován Van Goghovými malbami, pracoval architekt na členění pozemku a rozmisťování rostlin ryze malířským způsobem. Zahrady pečlivě komponoval tak, aby se v jednotlivých ročních obdobích objevovaly různé variace, kompozice a proměnlivé vizuální efekty.
Na celém pozemku navrhl výsadby velkého množství mnohokmenných stromů, které v prostoru působí jako živé sochy a zároveň zajišťují potřebný stín podsadbám rostlin pod nimi. Správnou kompozicí zároveň po celý den prochází skrze kmeny stromů slunce a vržený stín putuje kolem rostliny, čímž rozehrává přirozenou dynamiku prostoru.
Mimořádná pozornost je však v zahradě věnována podrostovým záhonům pod nimi. Ty jsou záměrně použity v co největších rozsáhlých plochách tak, aby struktury a textury rostlin vždy maximálně vynikly. Ze strany pouště, odkud nejvíce fouká vítr a odkud je přinášen písek, jsou navrženy ochranné vegetační stromové clony pro příjemný pobyt a zachování mikroklimatu v zahradě. Mezi rostlinami užitými v zahradě lze spatřit například texaský eben, akácie, ruje, parkinsonie, prosopisy, aloe, juky, opuncie a mnoho dalších druhů kaktusů.
Kompozice
Budova samotná je na pozemku pečlivě umístěna tak, aby zůstal zachován panoramatický výhled na okolní krajinu, na horizontu lemovanou horami. Pravoúhlé architektonické tvarosloví samotné budovy a jejího nejbližšího okolí postupně mizí v zahradě v podobě organických křivek, které přirozeně vstupují do okolní krajiny. Terasy a vodní prvky kolem budovy taktéž volně prostupují do zahrad, kde mizí v množství výsadeb. Vodní prvky v okolí teras za horkých dní snižují teplotu okolí a celkově zlepšují mikroklima v zahradě. Mimo jiné svým situováním nabízí jedinečný vizuální zážitek zrcadlením pouštní oblohy na vodní hladině, zvukové vjemy probubláváním vody a celkově nabízí svým návštěvníkům klidnou relaxaci na lavicích rozmístěných mezi vegetací v zahradě.
Závěrem
Architektonický tým svou prací vytváří alternativu k tradičním ‘nepřirozeně umělým‘ zahradám v Palm Springs – zde naopak zachovává a zdůrazňuje křehkou rovnováhu pouštní krajiny bez použití nákladných závlahových systémů, chemických hnojiv a cizokrajných rostlin. Zahrada samotná tak zvyšuje povědomí o ekologických otázkách těchto ohrožených krajin a stává se živým pouštním muzeem.
Autor: Klára Stachová
ING. KLÁRA STACHOVÁ (1987)
Zahradní a krajinářská architektka. Během studia krajinářské architektury v Lednici spoluzaložila ateliér 4DIM ARCHITECTS, ještě předtím prošla praxí v architektonických ateliérech v Praze a Brně. Kromě vlastního navrhování se dlouhodobě věnuje publikační činnosti s důrazem na přibližování současné české i světové krajinářské architektury českému publiku. Psaní a uvažování nad architekturou považuje za způsob vzdělávání sebe sama, který vnáší do její práce pohled na věc z více stran.
