Mezi takové ty nejčastěji zažité názory jistě patří například to, že je zahrada v zimních, temných a chladných měsících jakoby mrtvá. Z toho vyplývá, že přes toto období, ihned po zazimování potřebných rostlin, odkládáme veškeré zahradnické náčiní a dáváme zahradě „dobrou noc“.
Opak je však skutečností, a proto si raději nechte zahradnické rukavice vždy připravené „k zásahu“.
1. Mýtus – Mulčováním udržujeme rostliny v teple
Mulč je v podstatě jakýkoliv pokryv povrchu půdy organickým materiálem. Může to být sláma, posekaná tráva, listí, kůra, rostlinný odpad, nebo z těch méně přirozených ale vhodných materiálů to jsou nepotištěné kartónové krabice a koberce z přírodních materiálů (bez příměsí umělých vláken). Samotné, celoplošné mulčování před zimou však rostlinám škodí – tedy v případě, že mulčem pokryjeme i rostliny samotné. Pakliže se totiž mulč během zimy rozloží, bude docházet k rychlému střídání teploty pod svrchní vrstvou půdy, čímž dojde k popraskání kořenů a následně i k úhynu samotné rostlinky.
Pokud chcete mulčováním pomoci své zahradě lépe přečkat zimní období, pak obzvláště v případě okrasných rostlin pokryjte mulčem zeminu okolo (ne přímo místa, kde v létě rostlinky kvetou). Mulč pak stabilizuje teplotu zeminy a nebude tak docházet k teplotním výkyvům v půdě.
2. Mýtus – Zahradu v zimě nezaléváme
Za horkých slunných dnů všichni horečně zavlažují své okrasné zahrady, neboť se přirozená vláha v zemi odpařuje a květiny i trávy potřebují pravidelně „pít“. V zimním období však panuje mýtus, že půda, pokrytá sněhem vláhu nepotřebuje, neboť by při zálivce voda stejně ihned zamrzla.
Pravdou je, že máte-li na zahradě rostliny, které svou zelenou barvu neztrácejí ani v zimním období, měli byste jim dopřát trochu vody i za mrazivého počasí. Zalévat se má mírně vlažnou vodou, a to přes den, kdy jsou teploty o něco vyšší. To proto, aby se voda stihla vpít do zeminy a dostat se tak ke kořenům rostlin.
3. Mýtus – Zahrada v zimě, rovná se nudná zahrada
Ano, toto tvrzení platí v případě, že na své okrasné zahradě pěstujete pouze teplomilné květiny a dřeviny, nebo například jednosezónní rostliny, které před zimou umírají, neboť doba jejich růstu nepřesáhne 9 (teplých) měsíců. Jenomže v našich zeměpisných podmínkách se do takto choulostivé zahrady pouští opravdu jen málokdo – takovéto pěstitelské podmínky spíše odpovídají balkónovému pěstování, nikoliv však zahradě.
Pro potřeby okrasných zahrad jsou dnes na trhu k dostání stále zelené kultivary dřevin, květin i travních, okrasných odrůd. Tyto druhy potěší vaše oko i v zimním, mrazivém čase a navíc máte jistotu, že vaše zahrada bude překypovat svěžestí a životem i když na ní bude ležet sněhová peřina.
Z kultivarů jmenujme aspoň některé:
Alaska – list zvlněný, velmi lesklý, roste poměrně pomalu. Velmi odolný kultivar.
Crassifolia – tuhé, kopinaté, často pokroucené listy, s max. 10 zuby.
Xerox – listy tohoto kultivaru jsou zubaté nejenom po okraji, ale i na líci listů.
Hastata – drobnější kopinaté listy, výrazně otrněné.
Celoročně velmi dekorativní olistění má známá bobkovišeň (Laurocerasus). Původem je z Malé Asie a jihovýchodní Evropy. Dobře roste na chráněných stanovištích. Potřebuje polostín a propustnou zásaditou půdu. Dobře snáší sucho, ale na zimu je třeba namulčovat kolem kořenů. Lze ji pěstovat v zahradě i v nádobách. Je-li řeč o rostlinách pro zimní čas, neměli bychom vynechat libavku (Gaultheria). Tento poléhavý keřík z čeledi vřesovcovitých může dobře doplnit prostory mezi keři, na mírně zastíněném místě skalky i místy nahradit trávník. Drobné stálezelené listy po celou zimu osvěžují svítivě karmínové plody. Keřík se hodí i pro pěstování v zimních nádobách spolu s vřesovci a dalšími druhy této čeledi, ale i se zakrslými jehličnany.
Text: Lucie Sýkorová
