Zahrada byla zarostlá snad vším, na co si vzpomenete. Vzrostlé břízy, prastaré rozložité túje, ořešák, špendlík, několik borovic, dvě už pěkně narostlé omoriky. Do toho nahodile vysazené šeříky, které ve stínu pod stromy prakticky vůbec nekvetly. Několik keřů špatně udržovaných růži vysazených na kraji zapleveleného trávníku. Neudržovaný živý plot z ptačího zobu u plotu drátěného, oddělujícího pozemek od sousedů. V jedné polovině zahrady pak ještě do sebe všelijak prorůstaly buxusy, jalovce a růžové keře, mezi tím se krčily nejrůznější bylinky a trvalky, pozůstatky pokusu o zušlechtění zahrady něčím do kuchyně a něčím kvetoucím pro barevnost. V druhé části pod borovice se prakticky žádná tráva nekonala, zato tu sem tam rostl nějaký okrasný keř – drobnokvětá azalka byla ovšem jediná, které se tu dařilo a pravidelně kvetla.
Základním požadavkem bylo mít v jedné části zahrady pěkný trávník bez plevelů a v druhé – „lesní“ povrch upravený tak, aby se borovicím dobře dařilo, přitom ale nebylo třeba tady likvidovat plevel. Tak vznikl koncept dvou charakterem odlišných zahrádek, které obě potřebují skutečně jen minimální průběžnou údržbu. K tomu před čelem domu na chodníku vznikl vyvýšený záhon s trvalkami, který vstup do domu příjemně oživil.
Rekostrukce zahrádek nebyla jednoduchá – řada stromů zde měla zůstat, takže nebylo možno doslova pracovat „na zelené louce“. Aby stromům nebyly poškozeny kořeny, muselo se pracovat rychle. Nejdříve byly vykopány zplanělé a nezušlechtitelné keře. Také omoriky musely přijít pryč, neměly dostatek místa pro další růst. Byly ale velmi pěkné a zdravé, takže zahradnická firma je opatrně vyjmula i s kořenovým balem ze země, aby mohly být vysazeny na jiné zahradě. Radikální řez dostaly túje, spodní větve byly odstraněny, takže vznikly jaké „deštníkové“ keře. Tím se prostor kolem nich provzdušnil a proslunil. Ze změti jalovců a buxusů se pročištěním od všelijakých bylin kupodivu vylouply krásně rostlé dřeviny. Kuželovité jalovce jsou dekorativní sym o sobě, buxusy dostaly pomocí nůžek kulatý tvar. Z růží byla ponechána jen dvojice popínavých keřů, které v rohu nad dlážděnou cestou domu a schůdky do zahrádky tvoří půvabný vstup do zeleně. Oba keře byly radikálně zmlazeny, takže několik let nebudou potřebovat žádnou zásadní údržbu. V druhé části zahrady byly vymýceny náletové dřeviny a zplanělé keře, zůstala jen ona dobře prospívající azalka. Vedle borovic zůstaly i špendlík a ořešák. Ořešák je poměrně mladý a dobře rodí, nebylo třeba ho likvidovat. Špendlík je tak trochu pro zlost, protože ovoce z něj se nedá konzumovat kvůli automobilovému provozu na ulici, do které je strom otočený. Přesto byl pěkný rozložitý strom zachován, směrem do ulice vytváří pohledově příjemné ukončení malého „lesoparku“, který druhá zahrada tvoří, takže by bylo škoda zdravý strom likvidovat.
Po radikálním proklučení bylo třeba upravit a zušlechtit terén obou zahrádek. Svrchní zemina byla stržena do hloubky asi 25 centimetrů, selektivními herbicidy byly vyhubeny plevele a poté byla položena tmavá fólie proti prorůstání plevelů nových. Na fóliii se navezla vrstva úrodné zeminy. Pokládání fólie bylo poměrně pracné, protože bylo třeba do ní vyřezat otvory kolem stromů, nicméně vyplatilo se – zahrady teď netrpí zaplevelováním, co přiletí v podobě semínka, snadno se odstraní ještě jako mladá rostlinka.
V první zahradě, která má úpravu elegantnho parku, byl kolem keřů navršen kůrodřevitý mulč a do něj zapíchány přirychlené větvičky břečťanu. Mulč udržuje vláhu pro keře a poskytuje břečťanu výborné podmínky pro rozrůstání, takže již po jednom roce je vidět, že během krátké doby jím bude půda kolem keřů krásně pokrytá. Břečťanový porost se do zahrady kolem stylového domu bude dobře hodit, dodá zahradě starobylý ráz. Zároveň mulč pevně ohraničil trávník, takže vše působí stále udržovaně a upraveně. S tráníkem byly zpočátku trochu potíže, dvě vzrostlé břízy sbírají hodně vody, takže tráva se pod nimi špatně ujímala. Dostatek zimní sněhové přikrývky a mokré jaro ale udělaly divy a po dosetí holých míst je nyní trávník již zhoustlý a stačí ho jen pravidelně sekat.
Druhá zahrada byla ponechána volnější. Nebylo zde třeba mulčovat, protože pod borovicemi byl letitý nános lesní hrabanky s jehličím a kůrou. Protože zahrada se svažuje k cestě kolem domu, bylo potřeba tento břeh zpevnit. Trávníku se na něm nedaří a navíc by se obtížně sekal. Proto byl zvolen násyp z oblázků, které do měkké půdy dobře zapadnou a nesypou se. Přitom přechod mezi oblázky a „lesní“ půdou pod stromy vypadá velice dobře a zvýrazňuje přírodní charakter této části zahrady.
Příchod k domu pohledově výrazně vylepšil vyvýšený záhon na chodníku. Na jeho postavení byly použity bílé cihly, stejné z jaké je podezdívka plotu. Protože vchod do domu je přes zahradu, mohl být záhon zvednut poměrně vysoko, vznikl tak dostatečně hluboký bazén, aby v něm byla zemina na bohatý porost. Požadavek byl opět na co nejmenší údržbu, takže jsou zde vysazeny nízké okrasné keře, hosty, rozchodníky, panašovaný nízky brslen. Tento záhon má svůj půvab ve všech ročních obdobích. Na jaře se vše zazelená a brzy rozkvete růžovými kvítky okrasný keř. Jako kvetoucí doplněk jsou vysazeny orlíčky, irisy a denivky, od jara do pozdního léta tedy uprostřed zelených listů vykukují barevné květy. Nakonec rozkvete rozchodník, který si podrží květy až do chvíle, kdy je třeba vše ostříhat a připravit na zimu. To je jediný okamžik, kdy je tomuto záhonu třeba věnovat více péče. Zeminu v něm je ovšem třeba přihnojovat, protože živiny vystačí pouze na jednu sezónu.
Text a foto: Gabriela Koulová
