Málo známou popínavkou, které se u nás dobře daří, je akébie pětičetná (Akebia quinata), lidově nazývaná čokoládové víno podle vůně a chuti plodů. Jejím původním domovem jsou Čína, Korejský poloostrov a Japonsko, kde se přizpůsobila nadmořským výškám od 300 do 1500 metrů nad mořem. Má ráda vlhké podnebí a vlhká místa, adaptuje se snadno ale i naše středozemské klima, kde ji lze pěstovat i ve vyšších chladnějších polohách, jen s tím rozdílem, že ve větším chladnu opadá většina listů, zatímco na teplejších místech si jich rostlina většinu ponechá i přes zimu a novými listovými pupeny jen obrost doplňuje.
Rychle rostoucí dekorace
Jako všechny dřevité liány i akébie se rozrůstá do výšky i do šířky rychle, nové měkké výhony postupně dřevnatí a větví se dál až několikametrovými přírůstky za rok. Postupně se vytvoří dřevitý kmínek a z něj vedou staré větve, které můžete přichytáváním navigovat tam, kde si přejete porost mít. Tří, pěti a sedmičetné dlanité listy jsou svrchu sytě zelené, na spodu stříbřité a vytvářejí hustý neprůhledný porost. Na rozdíl od psího vína nebo loubince, které kvetou velmi nenápadně, akébii zdobí od března do dubna nádherné hrozny květů. Samičí jsou velké, mají tmavší vybarvení tmavě vínové až čokoládové. Samčí jsou drobnější, mohou být bílé, růžové i červené, a kvetou v trsech, které doprovázejí samičí květy. Všechny odrůdy kolem sebe šíří sladkou vanilkovou vůni.
Chcete se dočkat plodů?
Přestože rostlina nese vždy samčí i samičí květy, z jedné se plodů nedočkáte. Dokonce ani když vysadíte několik keřů stejných, zpravidla nerodí. Chce to vysadit několik třeba i hybridních odrůd vedle sebe – jsou si velmi podobné, na olistění rozdíl prakticky nepoznáte, nepatrně se liší jen velikostí, různé je hlavně vybarvení květů. Pro dobrou plodnost můžete vysadit poblíž sebe odrůdy Albiflorus, Purple Bouquet, Shirobana, Leucanta a Silver Bells, případně krásnou Variegata s bíle panašovanými listy, ještě lépe tři různé než jen dvě. Proč toužit po plodech? Jsou ozdobou letních keřů. Postupně se vybarvují od zelené do růžové a světle fialové barvy. V trsech naroste vždy několik baculatých dužnatých měchýřků asi deset centimetrů dlouhých. Jejich dužina je sladká a intenzivně voní po čokoládě, chutná výborně jako osvěžení s citrónovou šťávou. Oplodí je mírně nahořklé a můžete ho vyzkoušet podávat osmažené jako netradiční přílohu k pečenému masu.
Užitečná i léčivá rostlina
V domovských zemích dálného východu je akébie oblíbená nejen pro svou zdobnost, ale také proto, že se zpracovává prakticky celá rostlina. Z pružných jednoletých až dvouletých výhonů se pletou košíky. Mladé výhonky se sekají do salátů, z čerstvých nebo sušených listů se připravuje čaj, stonek, výhony, kořeny, listy i plody se v různém zpracování od čajů po tinktury a masti používají v tradiční orientální medicíně. Slouží proti zánětům, plísním a bakteriálním onemocněním jako antiseptikum i jako analgetikum při chřipce a nachlazení k tlumení horečky a zvýšení pocení. Další využití je při zánětech močových cest, na podporu trávení a zklidnění žaludku, při menstuačních potížích i ke zvýšení laktace. Dnes je koktejl účinných látek z akébie intenzivně zkoumán také z hlediska možné léčby některých nádorových onemocnění.
Text: Gabriela Koulová
