Kala se podobá lilii, ale jde o samostatný rod Kala, který pochází z jižní Afriky, kde roste zcela nevázaně podle potoků v krémově bílé barvě. Křížením vznikly stovky kultivarů. Kala neboli Calla byla poprvé katalogizována v roce 1700, a nesprávně pojmenovaná podle slavného švédského botanika Carola. Později německý botanik Karl Koch tuto chybu našel a vytvořil nový rod Zantedeschia, ale název „kala“ se už uchytil a používá se dodnes. Kala je hlíznatá rostlina několika druhů z čeledi áronovité (Araceae), kam patří i kale podobné rostliny jako je antúrie nebo třeba zmijovec.
Ven, nebo dovnitř?
Mnozí lidé si při pěstování kaly představují nádherné svatební kytice z kaly a stále se diví, proč jim rostlina nekvete. Většinou je to tím, že rostlina nedodržuje správný rytmus růstu. Lidé často rostlinu zalévají po dobu celého roku naprosto totožným způsobem a neberou v potaz to, že potřebuje dobu vegetačního klidu. Vše souvisí s jejími domovskými podmínkami, kdy se střídají období sucha a dešťů. Různé druhy kal se liší nejen zbarvením květů, ale také životním cyklem podle toho, zda mají vegetační období v zimě a dobu odpočinku v létě a naopak. Kdo chce pěstovat kaly, musí se předem rozhodnout, jestli chce zimní krásku do bytu, nebo venkovní druh pro letní období. Podmínky pěstování se totiž liší. POZOR: Máte-li doma zvířata nebo malé děti, měli byste vědět, že kala obsahuje několik jedovatých látek, ale nejvýraznější je šťavelan vápenatý, který při dotyku poškozuje pokožku. Příznaky otravy při požití jsou pálení v dutině ústní, otoky, zvracení, žaludeční a střevní katar (křeče).
Bílá klasika do pokoje
Do skupiny pokojových kal patří bílá kala Zantedeschia aethiopica a její odrůdy či někteří kříženci. Je to poměrně robustní rostlina (listy i s řapíky jsou dlouhé i více než 100 cm) s nádherně vonícími, 10–20 cm velkými „květy“. Domovinou rostliny jsou bažinaté oblasti jižní Afriky, kde se pravidelně střídají období dešťů připadající na náš podzim a zimu a období sucha (naše jaro a léto). Tento svůj životní cyklus si rostlina zachovává i u nás. Proto je obdobím jejího růstu a kvetení v našich podmínkách zima, na léto rostlina zatahuje a přežívají podzemní dužnaté oddenky. Zůstane vlastně pouze srdíčko rostliny, respektive jen pár zelených lístků. Rostlinu pak lze umístit i do exteriéru zahrady. V létě je třeba rostlinu zalévat pouze mírně, ideální je pro hydroponické pěstování.
Barevné odrůdy do zahrady
Hlíznaté kaly jsou v poslední době vyšlechtěnou pozoruhodnou novinkou. Oproti dříve známým bílým odenkovitým kalám Zantedeschia aethiopica mají odlišný způsob pěstování. Shodný mají jen pěkný tvar květů a listy, které jsou však u hlíznatých kal dekorativnější a mnohdy s bělavými či růžovými skvrnami a mramorováním. Barevné hybridy vznikly křížením druhů Zantedeschia albomaculata, rehmanii a pentlandii původem z jižní Afriky. Jsou ideální pro řez květů vzhledem ke své trvanlivosti – vydrží zaručeně 14 dní, ale pěkným olistěním a květy jsou i působivou zahradní a kbelíkovou rostlinou. Dosahují výšky 50 až 70 cm. Barevná škála je již velmi pestrá a to od bílé, přes různé odstíny žluté, oranžové, růžové, červené až po téměř černou. Některé jsou zajímavě dvoubarevné, například ´Black Eyed Beauty´ je žlutá s výrazným temně purpurovým okem v jícnu.
Letní kaly na záhoně
Letní kaly vysazujeme do země až koncem května, nakupujeme velké hlízy, protože kaly kvetou až ze vzrostlých hlíz. Lze je také předpěstovat nebo alespoň nechat narašit v domácích podmínkách, pak pokvetou mnohem dříve. Hlízy na předpěstování necháme v pokojové teplotě volně nebo mírně zasypané pískem. Každý den vlhčíme rozprašovačem. Během května narašené hlízy (dvoucentimetrové klíčky) zasadíme na zahradu do hloubky cca 5 cm pod zem do hnízd po 5-10 hlízách. Nepodceňujte substrát, měl by být propustný a dobře vyhnojený. Kaly musíte především v parném létě pravidelně zalévat, aby nedošlo k úplnému vyschnutí substrátu. Pokud je chcete okopat, musíte velmi opatrně, protože jsou hlízy i vlásečnicové kořínky velmi mělké. Okopávejte raději jen mezi řádky, jinak stačí vytahovat případné plevele. Během léta začnou kaly nakvétat, pak pravidelně přihnojujte tekutými hnojivy pro podporu květu i listu.
Kaly ve venkovních nádobách
Velký efekt poskytnou i kaly v květináčích na terase či na balkonu. Hlízy vysazujeme březnu, nejpozději v dubnu. Kala špatně snáší těsnou nádobu. Z nenápadné hlízy vyrůstá celý trs půlmetrových listů. Pokud je květináč malý, je možné, že kala nevykvete. Jakmile se objeví zelené listy, začněte je rosit, jinak začnou jejich konečky osychat a rostlina bude nevzhledná. Může to zdržet i kvetení. Jakmile se objeví první listy, začněte přihnojovat minerálními hnojivy. Na začátku sezóny potřebuje kala hlavně dusíkatá a při kvetení fosfátová a draselná hnojiva. Doba kvetení kaly není dlouhá, asi jeden měsíc. Květ se zpravidla objeví pouze na jednom výhonku, při dobrém zacházení na dvou.
Zimní spánek a množení
Po odkvetení zálivku ihned omezíme. Listy musí uvadnout samy. Vyjměte hlízu, očistěte ji od starých suchých listů a vložte do chladničky, zasypte suchým pískem nebo suchou rašelinou. Hlízy je lépe opatrně lámat. Někdy se při přesazování samy rozlamují a jejich kusy zůstávají v půdě. Po období klidu (pokud se půda znovu používá) vyrůstají malé kaly na nejméně očekávaných místech. Malý kousek hlízy s jedním výhonkem pokvete další rok znovu, pokud se s ním bude dobře zacházet. Nejlepším způsobem rozmnožování je dělení hlíz, které vytvářejí spoustu oček, které jednoduše odlomíte. Odlomenou část i matečnou hlízu zamažte rozdrceným dřevěným uhlím. Možný je ale také výsev ze semínek. Takto lze také vypěstovat i nevšední barevné kultivary, ale počítejte, že takto vypěstované rostlinky pokvetou nejdříve za tři roky.
TIP
Víte, co jste si koupili?
Internetové diskuse začínajících pěstitelů kal vypovídají o tom, že mnoho z nich nemá ujasněno, jaký druh těchto krásek vlastně pěstuje. Od toho se odvíjejí problémy s péčí o ně. Zdůrazňujeme tedy, že kala vám bude prospívat doma i venku jen tehdy, když budete vědět, zda máte zimní nebo letní druh. Pak už je jejich pěstování v podstatě velmi jednoduché, u venkovních kal do značné míry kopíruje pěstování u nás dobře známých jiřin.
Text: Gabriela Koulová
