Z hlediska výsadby by měla být zahrada koncipovaná tak, aby v každé roční době bylo něco zajímavého. Při výběru konkrétní rostliny je důležité vnímat nejen její celkový vzhled a velikost ale všímat si také detailů jako jsou tvary a barvy listů, barva květů, tvar a barva plodů.
Nejhodnotnější jsou ale ty vlastnosti dřeviny, které zůstávají po celý rok neměnné. Jedná se především o jehličnany, které jsou krásné i v zimě. Uspořádání dřevin ve výsadbě je patrovité. Základní kostru zahrady tvoří velké dominantní stromy nejčastěji ve skupinách. Tyto dominanty mají být výrazné a po celý rok stejně krásné.
Množství a umístění kosterních dřevin záleží na tvaru a velikosti zahrady. Doplňkem jsou skupiny vyšších kvetoucích keřů. Dalším patrem jsou nižší kvetoucí keře předsazené před vysoké keřové skupiny. Nejnižší patro je osázeno půdopokryvnými dřevinami a trvalkami.Tato bohatá skladba může být ještě zpestřena o výsadbu sezóních rostlin jako jsou letničky a cibuloviny. V této vzájemné kombinaci lze uspořádat dobu kvetení tak, aby zahrada střídavě kvetla po celou vegetaci. Zajímavost v zimním období nám zajistí stálezelené jehličnany, u kterých si všímáme především celkového habitu a hustoty zavětvení.
Během roku jsou rostliny zdrojem potěšení ze sezóních změn barvy a textury listů, květů i plodů. Skladba rostlin v záhonech by měla také odpovídat způsobu využití dané části zahrady. Například záhon u terasy je vhodné osázet rostlinami zajímavými svým květem, tvarem listu nebo vůní ( bylinky, traviny, kvetoucí keře nebo trvalky ), protože při posezení na terase máme čas vnímat rostliny všemi smysly, naopak záhony dál od domu je vhodné osázet většími a výraznějšími dřevinami, kterých si všimneme i při pohledu z dálky.
Není nutné vysazovat do každého koutu jiný druh rostliny. Zopakováním stejné nebo podobné skupiny rostlin na zahradě nám pomůže celou kompozici výsadby ucelit. Přílišná pestrost v druzích či barvě dřevin může působit chaoticky. Pergoly a zahradní stavby můžeme nechat porůst popínavými rostlinami, které se hodí i na nepěkné zdi a schovají vše pod zelený závěs. Sortiment dřevin je veliký a je z čeho vybírat. Nápadité jsou dřeviny s purpurovým zabarvením listů, okrasné jehličnany, které se vyznačují rozmanitostí tvarů a různými odstíny zelené, modré i žluté, nebo brzy z jara kvetoucí keře jako je jasmín, zlatý déšť , magnólie nebo vilín.
Na které rostliny je třeba dávat pozor
Nejedná je pouze o alergenní rostliny dráždící pylem či intenzivní vůní. Jde také o rostliny jedovaté (tis, lýkovec, brslen, štědřenec, apod. ) a trnité ( dřišťály, hlohyně, dřezovec trojtrnný apod). Tyto rostliny představují větší či menší nebezpečí nejenom pro malé děti, ale i pro naše čtyřnohé mazlíčky volně se pohybující po zahradě. Z hlediska alergenních rostlin je třeba individuálně zjistit, na co je kdo alergický ( jarní pyly, traviny a pod ) a informovat o tom svého zahradního projektanta již na začátku, aby se těmto rostlinám při návrhu zahrady vyhýbal.
Jedovatých rostlin je mnoho, ale ne všechny stejnou intenzitou. Kromě množství jedovatých látek je třeba také znát, ve kterých částech rostliny se tyto látky nacházejí. Některé rostliny jsou jedovaté celé ale některé pouze svými plody,dřevnatými částmi nebo listy. Děti často lákají plody, které jim připomínají rybíz nebo borůvky, právě proto jsou pro ně nebezpečné ty dřeviny, jejichž plody jsou svojí podobou lákavé a obsahují jedovaté látky. Patří mezi ně tis, lýkovec, zimolez, ptačí zob, plody bobkovišně nebo lusky štědřence. Většina těchto dřevin se využívá pro výsadbu do živých plotů a jejich častějším řezem se tvorba plodů výrazně omezí.Naopak rostliny, které obsahují jedovaté látky nejvíce ve dřevu a mají plody nenápadné toto nebezpečí tolik nepředstavují, protože jen málokteré dítě napadne třeba okusovat větvičky zatého deště nebo kůru střemchy, či listy rododendronů.
Podle míry nebezpečnosti lze obecně rozdělit rostliny rozdělit do tří skupin
– na rostliny způsobující těžké až smrtelné otravy i při požití menšího množství jedovatých částí ( např. tis červený (Taxus baccata), některé druhy jalovce (Juniperus sp.), štědřenec převislý (Laburnum anagyroides), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum)
– na rostliny působící středně těžké otravy (tůje ( Thuja ),narcis (Narcissus sp.), konvalinka vonná (Convallaria majalis), kosatec (Iris, sp.), bobkovišeň lékařská (Laurocerasus officinalis), zimostráz vždyzelený (Buxus sempervirens), oleandr (Nerium oleander), zimolez (Lonicera sp.), brslen evropský (Euonymus europaeus), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare L.)
– na druhy způsobující lehčí otravy i při požití většího množství jedovatých částí
( např.mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) nebo přísavník (Parthnocissus ).
O jedovatosti rozhoduje ještě navíc zdravotní stav, stáří a přirozená odolnost jedince. Zatímco totéž množství jedovaté látky může být pro dítě smrtelné, u dospělého zdravého člověka způsobí pouze trávící potíže. Na jedovatost rostlin nelze usuzovat podle toho, zda je požírají ptáci nebo zvířata.
Některé jedy působí pouze na lidský organismus – např. ptáci se mohou bez problémů živit bobulemi rulíku zlomocného, který patří pro člověka k nejjedovatějším rostlinám. Opatrnost je jistě na místě, ale bylo by zbytečné likvidovat krásné rostliny pouze z obavy před možným nebezpečím otravy. Máte-li obavu, že dítě neposlechne, můžete nebezpečnou rostlinu dočasně obehnat plůtkem, který lze později zase odstranit.
Flora Bohemica s.r.o.
Autor: Ing. Barbora Nahodilová
