Pro milovníky okrasných kvetoucích keřů jsou oba druhy z čeledi vřesovcovitých rostlin obohacením zahrady. Navíc vykvétají o něco později než rododendrony a azalky, takže rašeliništnímu zákoutí prodlouží dobu pestrých barev.
Nízký keřík s jediným druhem
Mamotěnka Leachova (Kalmiopsis leachiana) je domovem v horských oblastech severoamerického státu Oregon, nikde jinde se v přírodě nevyskytuje a je ve zdejších přírodních parcích přísně chráněná. Identifikaci druhu provedla až v roce 1930 paní Lilla Leech a přiřadila rostlinu jako samostatný druh k příbuzným rodu mamota (Kalmia). Půvab keře ovšem brzy zaujal šlechtitele a dnes se objevují na trhu pro okrasné parky a zahrádky kultivary různého vzrůstu a barvy květů. ´Glendoick´ dorůstá výšky jen asi 30 cm a kvete tmavorůžově, stejně vysoký je ´M. Le Piniec´ s nachovými květy, silný vyšší keřík s jemně narůžovělými květy je ´Umpqua Valley Form´. Keře jsou neopadavé, celoročně hustě obrostlé podlouhlými sytě zelenými listy. Hrozny miskovitých květů vykvétají na stopkách na konci loňských větévek, při dobré výživě je kvetení bohaté a trvá od března do května. Mamotěnka potřebuje kyselou, na rašelinu bohatou půdu s dobrou propustností, tedy s vyšší příměsí písku.
Vznosný keř s trsy pestrých květů
Z osmi druhů rodu Kalmia původem ze Severní Ameriky a Kuby se pro kulturní pěstování šlechtí hlavně druh mamota širokolistá (Kalmia latifolia). V posledních letech se kultivary objevují i v našich zahradnictvích, mamoty už tedy nejsou takovou vzácností jako mamotěnka a je dokonce mnoho zahrádkářů, které tyto velice dekorativní keře sbírají a vytvářejí z nich husté porosty na velké ploše, kde pak vynikne proměnlivost barev květů u jednotlivých kultivarů. Škála je opravdu velká – od čistě bílých drobných centimetrových kvítků, přes růžovou ve všech odstínech až po temně purpurovou a fialovou. Existují i kultivary s několikanásobně většími dvoubarevnými květy. Pro šlechtění byl tento druh vybrán mimo jiné i proto, že na rozdíl od jiných mamot je neopadavý a velice dekorativní i v listu. Květy vykvétají v mnohočetných hroznech na konci loňských letorostů a zdobí keře od dubna do května. Keře mají mělké kořeny, které nesmí nikdy zaschnout, nejlépe je tedy dopřávat jim každoročně přihnojení vrstvou rašelinového mulče, který zároveň udržuje vlhkost, která je pro rostlinu nezbytná. Mamoty se hodí i do horských zahrad, odolávají mrazu až do –34 °C, mnohem větší pozornost potřebují v suchých letních měsících, kdy je nutné je pravidelně ke kořenům zalévat, bez stálé vlhkosti opadají a odumřou. Dřevo a listy mamot jsou jedovaté, v přírodě jsou nebezpečným sousedem pastvin, protože zejména ovce, ale i mladý skot otravě rychle podléhá. Stejně nebezpečný je ovšem jed i pro člověka.
Pozor na vápník
Mamoty i mamotěnka jsou typicky rašeliništní rostliny, potřebují tedy kyselou půdu. V lokalitách s vápenitou zeminou je třeba jim dobře připravit místo výsadby, odvápnit a dodat velké množství rašeliny, kterou pak nezapomeňte i pravidelně přidávat. Půda ovšem musí být také dobře propustná a bohatá na humus, nejlepší je směs listovky, rašeliny a drenážního písku.
TIP
Vytvořte si z různých kultivarů mamot, které mají rády slunečné stanoviště, bohatý porost s cestičkou k vyšším stromům. Před mamoty můžete vysadit nízké mamotěnky, které budou vděčné za přistínění až dva metry vysokými mamotami. Oba keře je možno vsazovat v říjnu a ještě i v listopadu, samozřejmě ale ne do hluboko promrzlé půdy. Další dobou výsadby pak může být časné jaro před rozkvětem poupat. Nízké keříky mamotěnky můžete pěstovat také v okrasných nádobách na přistíněné terase.
Text: Gabriela Koulová
