Více než padesát druhů rodu lýkovec (Daphne) jsou keříky typické pro celou euroasijskou oblast, od chladných krajů severu až po subtropické pásmo. Některé opadají, jiné jsou stálezelené, všechny se ale vyznačují půvabnými květy vykvétajícími na začátku roku, opojnou vůní, ale bohužel také prudkým jedem, který obsahují celé rostliny, větvičky, listy, květy i plody. Zejména modré kuličky plodů mohou zlákat děti k ochutnávání, takže si raději počkejte s výsadbou těchto ozdob zahrádky, až vám děti z choulostivého věku odrostou.
Z našich strání
U nás se planě vyskytují dva druhy, oba jsou vzácné. Opadavý lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) je v rámci ochrany přírody sledovanou rostlinou. Vyskytuje se na celém našem území spíše ve vyšších nadmořských výškách, v polostinných koutech světlých vysokých listnatých a smíšených lesů. Čím výš roste, tím více vyhledává slunce a vytahuje se do výšky až jeden metr. Nizoučký vždyzelený lýkovec vonný (Daphne cneorum) patří mezi kriticky ohrožené druhy chráněné zákonem, vyskytuje se dnes jen vzácně v teplejších oblastech ve světlých suchých listnatých lesích.
Ozdoba zahrádky
Většina druhů, které najdeme v zahradnictvích, jsou šlechtěné odrůdy a kříženci. Odborníci jim věnují mnoho let velkou pozornost, protože lýkovce patří mezi evergreeny evropských zahrad. Pokud si přejete první jarní květy od února do dubna, pak se vám určitě zalíbí kultivar lýkovce jedovatého Rubra. Dorůstá do výšky asi 60 cm, keříky nejlépe vypadají ve skupince. Jsou štíhlé a rostou pomalu, takže aby efekt větviček hustě obalených sytě růžovými květy byl výrazný, chce to vysadit několik keříků vedle sebe. Krásná skupina vznikne, když tuto odrůdu ve skupince kombinujete s kultivarem s bílými květy Alba, pro zachování pestrého půvabu i po odkvětu můžete přidat i světle růžově kvetoucí Variegatu s bíle žíhanými listy. Do skalek se hodí nejrůznější kultivary lýkovce vonného a různí kříženci, kteří lépe odolávají našim chladným zimám. Drží se při zemi, narostou jen do asi 30 cm, zato vytvoří pěkný hustě větvený keřík. Řada z nich má různě panašované listy, barva květů, které vykvétají už na sněhu v lednu až březnu, je bílá, růžová až nafialovělá. Lýkovce nepotřebují nijak výživnou půdu, spokojí se s dobrou drenáží a přidáním trochy rašeliny. Zato nemají rády přesazování, takže jim raději najděte místo, které budou zdobit na jaře květy a později červenými nebo temně modrými bobulkami plodů řadu let.
Méně známé druhy
U nás se dobře dá pěstovat také například vždyzelený lýkovec vavřínový (Daphne laureola). Vyhání od země štíhlý prut až 120 cm vysoký, málo větvený, se štíhlými listy podobnými vavřínu. V jejich úžlabí vykvétají od března do května hrozny žlutozelených na okrajích nafialovělých květů. Nejzajímavější je však po odkvětu, když se na prutu vytvoří nejprve zelené, poději modročerné bobule, které pomalu dozrávají až do pozdního podzimu. Na suché skalce v mezerách mezi velkými kameny se bude krásně vyjímat opadavý lýkovec alpský (Daphne alpina). Kvete bíle od dubna do června, vytvoří keřík se silnými pokroucenými větvičkami, který vypadá zajímavě i po opadání listů. Velice zajímavá skalnička je také nízoučký poléhavý lýkovec slovenský (Daphne arbuscula), jehož neopadající listy tvoří husté růžice kolem větviček, v dubnu a květnu zakončených trsy růžových a vzácně i bílých květů. Je to druh v přírodě mimořádně vzácný, vyskytuje se jen na několika místech Murárské planiny na Slovensku. Tento lýkovec je pozůstatkem třetihorní květeny a je přísně chráněn mezinárodní Bernskou úmluvou, v přírodě ho tedy nesmíte sebrat. V zahradnictvích ale najdete jemu podobné křížence vhodné do našich skalek, které se na své zahrádce nemusíte bát vystavit očím kolemjdoucích.
TIP
Půvab v květináči
Lýkovce jsou keříky, které se rozrůstají pomalu a nikdy nejsou příliš velké ani vysoké. Proto se dají dobře pěstovat také v nádobách, kde je můžete i mírně zaštipovat a tvarovat, a tak jim dodat krásu podobnou bonsajím.
Text: Gabriela Koulová
