Rostlin rodu šáchor (Cyperus) je po světě roztroušeno na 600 druhů, hlavně v tropech a subtropech, ale i v našem mírném pásmu. V Čechách a na Moravě jsou původní tři druhy, všechny jsou bahenní a vyrážejí z mokrých břehů nebo z vypuštěného dna rybníků. Nejběžnější je šáchor hnědý (Cyperus fuscus). Vzácné a kriticky ohrožené jsou u nás šáchor žlutavý (Cyperus flavescens) a šáchor Micheliův neboli trojřadka Micheliova (Cyperus michelianus). Ve svém zahradním jezírku, lépe řečeno v jeho mokrém břehu, můžete s úspěchem pěstovat také například šáchor hlíznatý (Cyperus rotundus), miličkový (Cyperus eragrostis), klubkatý (Cyperus glomeratus) nebo jedlý (Cyperus esculentus).
Do pokoje se nejlépe hodí papyrus
Ano, jeden z druhů šáchoru je také rostlina, ze které staří Egypťané lisovali papyrové svitky, které používali jako my papír. Právě druh šáchor papírodárný (Cyperus papyrus) je hojně pěstován jako pokojová rostlina. Listy této jednoděložné rostliny jsou štíhlé a dlouhé, připomínají trávu. Zajímavě je doplňují stvoly s deštníkovitým trsem tenkých větviček, zakončených klasy kvítků. Protože šáchor kvete hojně, vysloužil si u nás lidové přízvisko deštníkovník. Jeho pěstování je snadné, nejlépe mu vyhovuje stálá pokojová teplota okolo 20 °C, dostatek světla, ale ne plné slunce. Protože pravý šáchor papírodárný narůstá do dvou až pětimetrové výšky, hodí se jedině do velkých teplých zimních zahrad. Jako pokojová rostlina se obvykle pěstuje jeho blízký příbuzný šáchor zakrslý (Cyperus involucratus) s nižším vzrůstem. Prošlechťováním bylo dosaženo řady variet, některé mají listy téměř žluté, jiné tmavě zelené s proužkem, rostou v mohutných trsech i jen s řídkým olistěním se silnými stonky s květy, tvořícími nad listy deštík. Co je všem společné je potřeba vody. Rostlinu můžete klidně vysadit i do otevřeného akvária a nechat jen stonky s květy vyrůstat nad hladinu. V květináči se šáchoru ale bude dařit také, pokud bude mít půdu stále mokrou. Nejlépe mu bude, když květináč bude stát v hluboké misce stále plné vody a ještě ho budete pravidelně rosit na listy. Je to zkrátka vodomil.
Jak udržet vláhu
Šáchoru opravdu nikdy nesmí zemina vyschnout, okamžitě na to reaguje seschnutím listů a dá se jen obtížně zachránit. Když odjíždíte na delší dobu, postavte květináč s rostlinou do kbelíku s vodou. Když si nejste jistí, že na šáchor některý den se zálivkou nezapomenete, můžete si vypomoci vytvořením zajímavé kombinace. Kolem stvolů šáchoru vysaďte některou drobnolistou půdokryvnou rostlinku. Krásně vypadá v takové kombinaci třeba Helxine (Soleirolia soleirolii) s hustým porostem listů a odnožemi spouštějícími se přes okraj květináče. Udrží pro šáchor půdu déle vlhkou, takže se jim spolu bude v jedné širší nádobě líbit.
Šáchor pro kočky i do kuchyně
Kočky okusují trávu, protože jim pomáhá čistit zažívací trakt od chlupů, které spolykají, když se myjí. Domácím kočkám byste tedy měly nějakou trávu dopřát, jinak se vám pustí do růží ve váze nebo otestují jakoukoliv pokojovku. Sice ji nezkonzumují, protože je zklame její chuť, ale dokážou ji zlostně okousat a zničit. Šáchor, zejména jeho mladé výhonky, ovšem milují. Výhodou je, že šáchor roste rychle a snadno ho namnožíte rozdělením trsu, takže ho pro svého mazlíčka můžete mít vždycky nachystaný. Je to ovšem pamlsek nejen kočičí. Zelnošáchor jedlý (Chlorocyperus esculentus) se hlavně v Orientu pěstuje ve velkém pro podzemní hlízky, chutí připomínající mandle. Říká se jim čufa nebo gomi a jsou nejen chutné, ale také zdravé. I u nás v teplejších oblastech můžete na jaře vysadit hlízky do lehčí písčité a teplé půdy. Jako každý šáchor potřebují vydatnou zálivku. Na podzim pak z vyrytých rostlin otrháte pomnožené „zemní mandle“. Hlízky se praží jako mandle, dají se konzumovat syrové jako pamlsek i vařené jako zeleninová příloha. Ve Španělsku často narazíte na „horchatu“, slazené šáchorové mléko z rozdrcených hlízek, podávané v horkých dnech s ledovou tříští místo zmrzliny.
Text: Gabriela Koulová
