Pro většinu druhů jako například Agapanthus praecox, Agapantus campanulatus a další jsou typické řemenovité listy vyrůstající ze zbytnělé báze, která přechází v soustavu silných dužnatých kořenů. Květenství vyrůstají na 50-120 cm vysokých stvolech. Okolíky jsou tvořeny jednotlivými trychtýřovitými nebo trubkovitými květy v modré až fialové nebo v bílé barvě.
Pokud máme zájem tyto rostliny pěstovat, je ideální zjara zakoupit prodávané kořeny s listovým základem. Běžně je dnes nakoupíme v zahradnických centrech v sortimentu jarních cibulovin či hlíznatých rostlin. Kalokvět poté zasadíme tak, aby přechod listové části kořenů byl nepatrně nad zemí. Takto připravenou rostlinu dáme na slunné místo, a pokud nehrozí již žádné jarní mrazíky, můžeme rostlinu umístit ven.
Kalokvět nám bude vděčný za pravidelnou zálivku, ale pozor – dlouhodobé přemokření mu nedělá příliš dobře, jelikož může dojít k zahnívání dužnatých kořenů. V průběhu vegetačního období přihnojujeme jedenkrát týdně. S koncem vegetačního období ukončíme nejen hnojení, ale i zálivku. Bohaté kvetení kalokvětu zajistíme pouze tak, že mu dopřejeme chladné a suché zimování při teplotách do 10°C.
Rostliny kalokvětu lze rozmnožovat velmi jednoduše, a to dělením starších trsů nebo výsevem semen. Ta se velmi hojně objevují na odkvetlých květech. Rostliny však nejlépe kvetou a prospívají, pokud už je květináč celý prorostlý jejich kořeny.
Na jaře rostliny přemístíme ven tehdy, kdy již nehrozí hlubší mrazy. Mírný pokles teplot pod 0°C tyto rostliny bez problémů snesou. Rostliny kvetou od června do srpna. Na zimu přemisťujeme kalokvěty do garáže, na chodbu nebo ke sklepnímu okénku.
Kalokvěty patří mezi opravdu skromné rostliny a při jejich pěstování tuto nenáročnost rostlin jistě velmi oceníte.
Text: Zuzana Bohdalová
