Dokonce i v zimě stojí zato se projít polní nebo lesní cestou a rozhlédnout se po opadaných stromech. Jejich ozdobou je totiž také kůra, rozložení větví, některé nesou zbytky loňského barevného listí, jiné už nalévají pupeny pro jarní jehnědy. Co teprve zámecké zahrady a městské parky, ty nám nabídnou inspiraci namíchanou z našich domácích i importovaných velikánů. Možná neodoláte a dotknete se kmene, stromy jsou plné energie a můžete vybírat i citem v prstech, který druh vám dodá víc pocitu radosti a přenese na vás svou životní sílu.
Ve stínu (nejen) lípy
Dřív se přívětivému místu skrytému očím sousedů za zadním vchodem do domu říkalo dvorek, dvoreček. Zatímco pantáta vycházel opačným vchodem na zápraží, kde v podvečer nebo za letního večera chvíli poseděl někdy sám, někdy se sousedem, paňmáma sem tam složila ruce do klína u nějakého toho kafe se sousedkami na dvorečku. Inu ženská v zástěře, celý den běhající od plotny a děcek na zahrádku a zpátky se jen tak podomácku oblečená kolemjdoucím ukazovat nechtěla. Ta chvilka na dvorečku byla ostatně opravdu jen ukradená. O to příjemnější v letním popoledni, když sluníčko přivolávalo třeba i krátké zdřímnutí, to tu bylo ve stínu vzrostlého stromu. Tak i na venkovských, převážně ovocnými stromy osázených zahrádkách, našel místo kaštan, lípa, dub nebo buk. I když šetrní venkované i na tohle místo vysazovali velice často strom užitkový – ořešák. Mělo to svůj účel, aromatické listy ořešáku odpuzují hmyz, ořechy se klátí najednou a nedělají na zemi nepořádek. Přitom ořešák poměrně rychle naroste a rozloží větve pro příjemné zastínění. Dvoreček vyložený pár cihlami, abyste si nezamazali boty od bláta při průchodu na dvůr k drůbeži asi nemáte, to příjemné místo za domem ale zůstává. Ohlídejte si, aby vám strom brzy nerostl do oken a vysaďte ho nejméně deset metrů od domu. Vždyť třeba lípa, javor, jasan, buk nebo dub tady porostou ještě pro vaše vzdálené potomky třeba za několik set let. Pokud nechcete takhle dlouhověkou dominantu zahrady, můžete vysadit oblíbený jírovec maďal – kaštan (bohužel decimování klíněnkou od tohoto stromu dnes mnohé odrazuje, když budete ale poctivě shrabovat a pálit listí, nepříjemnému škůdci se nejspíš ubráníte), módní importovanou katalpu, která naroste opravdu rychle a velice dekorativně rozloží kulatou korunu. Nebo bude váš strom pod kterým budete mít stolek s lavičkou, kde budete grilovat a třeba i o víkendu snídat, onen chutné plody rodící ořešák? Ostatně, pokud ho chcete na zahradě mít, závětrné slunné místo za domem mu bude svědčit, potřebuje k dobrému růstu teplo a nemá rád vítr. Okolo statného stromu pěkně střižený trávník, kousek prostranství pro posezení vysypaného bílým kačírkem nebo vydlážděného přírodním kamenem či cihlovou dlažbou… zavřete oči a už si představujte, kam na jaře vysadíte stromek a jak upravíte jeho okolí, svůj malý dvoreček.
Na vlhké loučce
Na velké zahradě, zvlášť tam, kde je pozemek svážný, se zpravidla ve spodní části sbíhají pramínky. Pozemek bez vody je smutný, studnu by měl mít možnost vykopat každý vlastník rodinného sídla. Kde je jeden pramen, bývá jich víc a spodní loučka je tak stále vlhká. Ideální místo pro břízy. Jejich bílá kůra svítí čistým jasem po celý rok, štíhlý kmen, křehce působící pružné větve, drobné lístky stříbřitě se lesknoucí ve větru, to vše dělá z břízy zahradní tanečnici. Uprostřed loučky můžete vysadit skupinku tří bříz a obložit ji velkými kameny. Když na tohle místo padne večer světlo z okna, možná vám fantazie vykreslí i vílu tančící kolem. Břízami můžete také olemovat cestu kolem vašeho pozemku, doplňte je třeba osikami, oba stromy prolnou vaši zahradu s okolní krajinou a dají vám pocit, že jste její součástí. Uprostřed vlhké louky, ať už nad jezírkem nebo jen nad zeleným trávníkem, může své větve sklánět také krasavice vrba. Kdo se usídlil na větrném návrší, potřebuje ochránit zahradu před vysušujícím prouděním vzduchu. Na návětrné straně, nejlépe za plotem pozemku, vysaďte řadu topolů, narostou rychle, jejich štíhlé koruny umožňují vysadit hustou řadu, která vás před větrem dobře ochrání. Nenechte je ale přerůst, topol nepatří k dlouhověkým stromům, nejlépe je asi dvacetileté stromy pokácet, mezi těmi starými už mohou mezitím vyrůstat nové.
Magické kouzlo stromů
Prohlédněte si dobře jehličnaté i listnaté stromy buď v přírodě, v parcích nebo na zahradách. Představujte si, jak by vypadaly ve vaší zahradě. I když se vám to dnes nezdá, za deset let budete mít z mladého stromečku už poblíž domu dominujícího partnera. Při pohledu na něj z okna nebo z kteréhokoliv místa zahrady by na vás měl působit svou jistotou a pevností kořenů jako velkolepý, zároveň ale harmonizující prvek zahrady. Stromy skutečně vyzařují jakousi magickou sílu, někomu dodává pocit spokojenosti rozložitá koruna dubu nebo javoru, jiný člověk s pocitem štěstí vzhlíží se štíhlým topolem k modrému nebi, romantická duše se ráda zahledí na tančící pružné břízy. Pokuste se ztotožnit se stromy, které míjíte. Na zahradu si pak vysaďte ty, které z dnes pustého pozemku udělají vaši oázu spokojeného domova. Pro někoho to může být červený javor s nádechem exotických krajů, pro jiného strom s tvary větví vyšlechtěnými jako vlasy splývající od středu koruny k zemi nebo naopak rozsochatě se proplétajícími ve spirálách. Někdo zvolí širokolistou katalpu, jiný propadne kouzlu třeba obyčejné náletového akátu – i ten je jako pěstěný solitér velice dekorativní a navíc na jaře okouzluje opojně vonícími hrozny bílých nebo růžových květů.
Text: Gabriela Koulová
