V klášterní zahradě města Aichstett byly nápadně velkokvěté a pestré violky trojbarevné (Viola tricolor) označovány jako macešky již kolem roku 1600. Pozoruhodného úspěchu zkřížením violky altajské (Viola altaica) a violky žluté (Viola lutea) dosáhl roku 1813 jistý anglický pěstitel. Tím se zrodila budoucí hvězda, jejíž obliba dnes dosahuje ve Velké Británii podobné úrovně, jako okouzlení tulipány v Holandsku.
Macešky se vyznačují výjimečnou barevnou rozmanitostí. Jejich květy zdobí modrá, bílá, žlutá, fialová, oranžová hnědá výjimečně i červená nebo tmavě hnědá barva. K tomu kombinace dvou nebo tří barev, odrůdy s okem, jasně čisté barvy anebo květy ohraničené jemným bílým okrajem. Škála macešek je takřka nepřeberná a zdaleka ne vyčerpaná, neboť se objevují neustále nové a nové druhové kombinace a barevné variace.
Vyhovuje jim mírnější klima. Nesvědčí jim žár a přílišné horko letních dní. Půda, ve které rostou, by měla být výživná a neustále mírně vlhká. Série jako například řada Sorbet s pastelově zbarvenými květy vzešly z křížení s vytrvalými violkami ostruhatými (Viola cornuta). A právě proto jsou dokonale otužilé a můžeme je vysazovat již na podzim. Po zimní přestávce se opět přihlásí ke slovu hned s prvními slunečními paprsky. Macešky vysazujeme poměrně hluboko a to tak, že nejspodnější listy budou těsně nad povrchem půdy.
Z oddenků se získává violin, který se používá při onemocnění dýchacích orgánů. Z květů využíváme vonné láky do parfémů a mýdel. Také se z nich vyrábí sirup nebo pastilky.
Macešky předvádějí svůj půvab v hrnkových aranžmá nebo na záhonech v doprovodu pomněnek, tulipánů, narcisů či sedmikrásek. Malokvěté odrůdy umožňují vytvoření kouzelných kombinací i na opravdu malém prostoru. Aby vám macešky kvetly co nejdéle, vyštipujte jejich odkvetlé květy.
Jste-li nerozhodní ve svém výběru, nezoufejte, určitě v pestrobarevné paletě najdete zrovna takovou barevnou kombinaci, která bude vyhovovat právě vám.
Text: Zuzana Bohdalová
