Vysazování trvalek jsme probrali posledně, hodně z toho je použitelné i pro letničky – harmonie barev, vysévání rostlin různého vzrůstu na různá místa. Letničky a dvouletky, předpěstované v loňském roce do podoby sazenic, které letos pokvetou, mají ovšem jednu velkou výhodu. Nemusíte se trápit tím, když se vám napoprvé nepodaří jim dát místo, kde správně vyniknou. Jejich život je krátký a příští rok je můžete vysít jinam. Potřebují jen dobře připravenou půdu, aby si z ní rychle vytáhly dostatek živin na růst, květ i tvorbu semen.
Život na jedno léto
U většiny letniček platí, že je můžete nechat dožít až do konce, semínka sesbíraná z těch nejzdravějších a nejkrásněji kvetoucích rostlin si pak nasbíráte pro příští rok. Některé druhy se hojně vysemeňují samy, vy pak budete spíš bojovat s množstvím nečekaných sazeniček, které se příští rok na jaře na záhonu objeví. Měsíčky, ostrožky, kosmatec, sluncovky, slunečnice nebo černuchy tak ale dávají zahrádce ve venkovském stylu její typický ráz. Objevují se volně vysemeněné na nejrůznějších místech v zahradě. Určitě pár takových divoce rostoucích rostlin ponechte, jejich květy se na vás usmějí z prostředku záhonu i z okraje cestičky a připomenou vám, že příroda si dokáže najít cestu pro život svobodně a vždy s půvabem.
Postupné vysévání
Letničky citlivé na mráz je lépe předpěstovat v pařeništi a v průběhu dubna a května pak na záhony vysazovat již vyjednocené zesílené sazenice. Tak vám nejlépe vykvetou hledíky, hvozdík čínský, fialy nebo plamenka Drummondova. Přímo na záhon můžete vysévat už v polovině dubna odolné měsíčky zahradní, ostrožky, sluncovky, slunečnice a černuchy, popínavé hrachory nebo lichořeřišnice. S jinými druhy je třeba počkat až po „zmrzlých“, tedy do poloviny května, protože jejich semínka a klíčky by přízemní mrazíky zahubily. Astra čínská, kosmatec, zářivka, afrikány, šrucha, ostálky nebo jazylka budou tedy vyrůstat později, zato jejich květy prodlouží léto na záhonu až do konce září.
Hlíznaté rostliny
Patří vlastně mezi trvalky, protože hlízy je třeba na podzim ze země vyjmout a znovu zasadit až v dubnu a květnu, při výsadbě s nimi nakládáme spíš jako s letničkami. Jeden rok tu, druhý rok na jiném místě – také proto, že potřebují změnu půdy, aby je neničily choroby a škůdci. Jako solitéry i v řadové výsadbě u plotů a podíl domu vyniknou jiřiny. Jejich výběr je velice široký, barevná škála i tvary květů velice pestré. Nízké se hodí i do skalek nebo lemů záhonů, vysoké, jejichž květy vám budou zdobit zahradu i vázy až do pozdního října, mohou mít svůj vlastní záhon nebo doplňovat trvalky, jejichž doba květu již v létě skončila, jsou ale ozdobné zelení listů. Hlíznaté begónie se na záhony příliš nehodí, jsou velice křehké a vítr a déšť je snadno polámou. Zato v květináčích a truhlících ozdobí schodiště k domu i okna překrásnými letními květy v mnoha barvách i velikostech. Z méně často pěstovaných, ale velice dekorativních hlíznatých rostlin nezapomeňte také na vznosné montbrécie, acidanthery, dosny, tygřice nebo nízké šťavely, kterými můžete olemovat záhon.
TIP
Místo pro mečíky
Oblíbená hlíznatá květina k řezu na zahradě vlastně moc parády nenadělá. Štíhlé vysoké listy poléhají, stonek s květy je těžký a snadno se vylamuje. Přesto není třeba se mečíků vzdávat, vždyť výzdoba pokoje těmito postupně nakvétajícími kráskami patří k nejkrásnějším. Hlízy mečíků vysaďte třeba mezi zeleninu na užitkovou zahrádku. Ke každé rostlině zapíchněte alespoň metr a půl vysokou pevnou tyčku, ke které budete křehkou těžkou květinu vyvazovat.
Text: Gabriela Koulová
