Pěstování estragonu, jenž má původ ve střední a jihozápadní Asii, se rozšířilo do takřka celého světa. V Turecku a Arménii jsou doposud obhospodařovány celé rozsáhlé plochy porostů estragonu. Již ve 13. století napsal španělský botanik Ibn Baithar, že estragon oslazuje dech a otupuje chuť hořkých léků a napomáhá spánku.
Estragon obsahuje látky, které mají vynikající účinek na trávení, povzbuzuje totiž vylučování trávících šťáv a zvyšuje také chuť k jídlu. Působí proti kornatění cév a je močopudný. Estragon taktéž přispívá ke snížení krevního tlaku.
Nejvíce vůně – podobné anýzové – se ukrývá ve vrcholcích výhonů a v mladých listech. Lahodné jsou u tohoto bylinkového druhu i právě rozvité květy. Ve venkovské zahradě se mohou bylinky, kterým se daří v polostínu, a k těm řadíme i pelyněk estragon, jakoby náhodně vysazovat například mezi plicníky, čechravy, sasanky a bohyšky.
Koncem dubna předpěstujte estragon na okně, v květnu přesaďte ven na chráněné stanoviště na slunci nebo v polostínu. Pelyněk estragon má dvě formy – ruskou a francouzskou. Francouzská forma není zcela mrazuvzdorná. Je třeba ji přezimovat jako hrnkovou rostlinu.
Čerstvé listy můžete použít do omáček, marinád, polévek, k masu, k výrobě bylinkového másla. Opatrně však, estragon je dost aromatický. Hodí se i k sušení.
Budete-li byliny pěstovat sami, vydáte se tou nejlepší cestou, jak se díky nim cítit dobře. Taktéž budete mít jistotu, že jsou zdravé, čerstvé a správně pěstované. Pro radost i užitek vám úplně postačí malý truhlík v bytě, na okně nebo na balkoně. Pokud si vyrobíte vlastnoručně sáček na sušené bylinky, bude vás těšit jejich pěstování dvojnásob, jelikož se závěrem sezony budete moci pochlubit vlastnoručně vypěstovanou bylinkovou sbírkou.
Text: Zuzana Bohdalová
