Pro naši zeměpisnou šířku nejsou rostliny zelené po celý rok zrovna typické, za což mohou podmínky během zimy. Nízké teploty a poměrně časté holomrazy jsou pro stálezelené rostliny všeobecně velký problém, protože je tento sortiment přizpůsoben zimám s mírnějším průběhem. Právě kvůli tomu se může stát, že vaše stálezelené chlouby zahrady značně promrznou a vy je budete muset na jaře radikálně zmladit.
Od této skupiny rostlin si většinou slibujeme hlavně celoroční působnost, zelená barva totiž zahradě vdechne život i během zimy, což je samo o sobě velké pozitivum, protože naše příroda jinak barvami v této roční době zrovna dvakrát nehýří. Jenže se to s nimi nesmí moc přehánět, všeho totiž moc škodí i v tomto případě.
Nejsou vítány všude
Pokud patříte mezi přírodní nebo permakulturní zahradníky, je klidně možné, že do své zahrady stálezelené rostliny vůbec nepozvete, protože jsou vesměs v našich podmínkách, až na několik druhů kapradin a polokeřů, nepůvodní. Zcela jiná situace nastává v zahradách městských nebo okrasných, kde se snažíme docílit celoročního efektu.
Stálezelený sortiment je skvělým řešením pro zakládání živých plotů, ale hodí se i pro výsadby do nádob na terase, kde se chceme barvami kochat pokud možno i na konci sezony.
Stálezelené rostliny do českých zahrad patří, ale musíme brát v úvahu styl zahrady. Ekologicky laděné kompozice pracují spíše s domácím sortimentem, proto bychom se měli tomu introdukovanému ne zrovna rovnou vyhnout, ale spíše ho použít v menším měřítku. Pokud od rostlin očekáváte během roku proměnlivost, ani pro vás nebude většina neopadavých rostlin vhodná, jsou totiž až na výjimku několika druhů neměnné nebo jsou změny minimální.
Dynamiku od nich nečekejte
Opadavé dřeviny se mění s ročním obdobím. Na jaře se převlečou do sytě zelené barvy, mnohdy zajímavě kvetou, během léta představí své listy v plné kráse, na podzim je zbarví do všemožných barev a v zimě je zase uloží k spánku. Dynamika a proměnlivost jsou v tomto případě zaručeny.
U stálezelených dřevin to bývá jinak. Některé druhy dokonce nemohou nabídnout ani atraktivní květy nebo plody, které by strnulost vzhledu roztříštily. Listy se až na výjimky nepřebarvují, jsou během roku stejné. Pro některé stálezelené jehličnany je typické přebarvení jehlic s nástupem nízkých teplot pozdě na podzim. Tento jev objevíte třeba u borovice kleče (Pinus mugo) u kultivaru Winter Gold, u kterého se jinak sytě zelené jehlice zbarví do zlatých tónů, a dále pak u mikrobioty křižmovstřícné (Microbiota decussata), která se na podzim přebarví do bronzových barev. U stálezelených listnáčů očekávejte proměnlivost u brslenu Fortuneova (Euonymus x fortunei), kdy se některé panašované kultivary přebarvují do karmínových tónů.
Principy použití
Stálezelený sortiment dřevin, ale také trvalek, k zahradě patří, jen je třeba tyto neopadavé krásky do kompozice smysluplně začlenit. Ve výsadbách by určitě neměly převažovat právě kvůli své minimální proměnlivosti, zahrada by pak působila spíše staticky. Zvláště některé pestrobarevné kultivary vypadají opravdu lákavě, ale právě ty na sebe strhávají veškerou pozornost. Pokud jste propadli jejich kouzlu, klidně se jich nezříkejte, ale použijte jen několik takových rostlin. Výjimku tvoří půdopokryvné rostliny, které raději vždy vysazujeme do větších skupin pro vytvoření kýženého efektu.
Stálezelené dřeviny jsou často oblíbeny pro zakládání živých plotů, zeravy (Thuja) ovšem nejsou zdaleka jedinou možností pro založení tohoto prvku na zahradě. Do stínu se hodí stálezelený jehličnan tis červený (Taxus baccata), na světlé stanoviště bude pak dobrou volbou bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus), která také zajímavě kvete, nebo kalina pražská (Viburnum x pragense).
Foto a text: Lucie Peukertová
