V praxi dělíme zeleninu podle nároků na živiny na druhy náročné, méně náročné a nenáročné. Proto je pěstujeme v různých tratích. Tratěmi nazýváme skupiny či díly, do kterých rozdělujeme zeleninu podle nároků na výživu.
Zelenina 1. trati
Tato skupina zahrnuje ty druhy zeleniny, které snesou či přímo vyžadují hnojení organickými hnojivy. Mezi organická hnojiva řadíme kompost, zelené hnojení a statková hnojiva. Využíváme vysoké dávky hnojiv, a to od 3 kg do 10 kg/m2. Po hnojení organickým hnojivem tuto skupinu zeleniny ještě přihnojujeme průmyslovými hnojivy. Obvykle po celé vegetační období je tato zelenina náročná na vláhu. Na počátku vegetace vyžaduje kypření a pletí, ale vzhledem k tomu, že většina má velké listy, není nutné pozdější pletí, neboť růst plevele je potlačován právě krytím půdy velkými listy.
Příklady: kedlubny, květák, brokolice, kapusta, tykve, patisony, hlávkové zelí, kadeřavá a růžičková kapusta, čínské zelí, baklažány, okurky, rajčata, lilek, rané brambory, paprika, patizony, cukrová kukuřice, celer.
Zelenina 2. trati
Do 2. trati je řazena zelenina, která má vysoké nároky na obsah humusu v půdě, avšak přímé hnojení organickými hnojivy nesnáší. Pěstujeme ji druhý rok po hnojení organickými hnojivy. Většina druhů zeleniny druhé trati je náročná na zavlažování, a to hlavně v první půlce vegetace. Tato skupina zahrnuje převážně málo olistěné druhy zeleniny. Živiny v půdě doplňujeme dávkami průmyslových hnojiv. Důležité je časté pletí, včasné jednocení a také kypření půdy.
Příklady: mrkev, petržel, ředkev, červená řepa, ředkvičky, mangold, pastiňák, černý kořen, pór, pažitka, česnek, cibule, šalotka.
Zelenina 3. trati
Druhy, které nesnášejí přímé hnojení statkovými hnojivy anebo nemají v oblibě vysoký obsah dusíku v půdě, pěstujeme dva roky po přímém hnojení. Tam, kde jsou zeleninové půdy dobré, můžeme zařadit do třetí trati i cibuloviny.
Příklady: fazole, hrách, bob, špenát, salát.
Jak je to s vytrvalými druhy zeleniny
Vytrvalá zelenina jako například chřest, křen, reveň, topinambur, aromatické a léčivé rostliny jako například majoránka a kopr je zařazována spíše do samostatné trati. I když tyto druhy zeleniny mohou být pěstovány po několik let na stejném stanovišti, je výhodnější je po určité době vystřídat. Nejdéle na stejném místě můžeme ponechat chřest.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: Shutterstock.com
