Vyvýšené záhony nelze naházet do jednoho pytle, rozlišujeme totiž několik různých typů, které se liší způsobem založení i celkovou trvanlivostí. Zatímco s některými si hravě poradíte sami, s jinými pomůže třeba zkušený tesař. Vyvýšené záhony jsou v dnešní době trendem, a to nejen venkovských zahrad. Právě v malých městských zahradách jsou jednou z možností, jak dodat i užitkové zahradě zajímavý punc. Při tvorbě těchto záhonů ovšem pamatujte i na specifickou úpravu okolí, na kterou se často zapomíná, přičemž si zaděláme problémy s následnou údržbou.
Vyvýšené záhony v přírodní a permakulturní zahradě
Tento typ lze považovat spíše za neformální řešení. Záhony v permakulturních zahradách většinou nemusí mít striktně pravidelné tvary. Na jejich stavbu se zužitkují především ty materiály, které bychom jinak považovali za odpad. Ovšem i tyto materiály musí být pro půdu i pro nás nezávadné, tudíž nesmí obsahovat žádné syntetické příměsi nebo látky použité pro vylepšení jejich vlastností, což bývá případ především stavební hmot.
Neformální vyvýšené záhony jsou postaveny na principu vršení materiálů. V jádru se nachází kmeny pokácených dřevin a větve. Dřevo v tomto případě plní funkci „absorbenta“ vody. Dřevo totiž vodou nasákne a poté ji uvolňuje v době, kdy je jí nedostatek. Kořeny rostlin si pro ni i samy dorostou, takže byste se teoreticky měli obejít bez dodatečné zálivky.
Kromě dřeva jsou v jádru záhonů nahromaděny kameny nebo stavební suť. Tento hrubý minerální materiál funguje jako drenáž. Na tyto materiály je pak navršená zemina, optimálně taková, aby nebyla příliš lehká, čímž bychom podpořili vysychání a případnou erozi.
Stejně tak je ovšem třeba povrch záhonů zamulčovat vhodným materiálem, a protože se nacházíme v zahradě přírodní či permakulturní, volíme optimálně dřevitou štěpku, slámu nebo jemně posečenou trávu, kterou chceme zužitkovat i jinak než na výrobu kompostu.
Proutěné hatě
Pruty z prořezávky vrb, svíd nebo jiných dřevin s pružným dřevem lze použít pro stavbu hatí, která opět mohou sloužit jako ohraničení vyvýšených záhonů. Jedná se o řešení vhodné opět do přírodních nebo venkovských zahrad. Je ovšem třeba zvážit, jestli raději vnitřní stranu hatí, tedy tu, která přijde do kontaktu se zeminou, nepokryjete nopovou folií. Ta zamezí styku dřeva se zeminou a navíc zabrání vyplavování vody při zálivce a vysychání zeminy.
Vyvýšené záhony z hranolů a prken
Jednou z nejčastějších variant vyvýšených záhonů bývá ta, na jejíž stavbu využijeme řezivo zbavené kůry. Fortelnějším a tedy i trvanlivějším řešením jsou záhony postavené z hranolů, které jsou k sobě pospojovány vruty. Další možností jsou záhony z prken, které mají v porovnání s předchozím typem mnohem kratší životnost.
Ať zvolíte jakoukoli možnost, o celkovém charakteru záhonů rozhodne výběr dřeva. Tvrdými dřevy v podobě dubu, buku, akátu nebo modřínu si vytvoříte záhony, které vám budou sloužit mnohonásobně déle než varianty ze smrku. Měkká dřeva jsou ovšem mnohem lépe opracovatelná, lépe se spojují a jsou mnohem levnější.
Pokud dřevo ponecháte v jeho přirozeném stavu, dočkáte se časem atraktivní patiny. Nátěr se hodí spíše pro dřeva měkká. Abyste si životnost záhonů prodloužili, pokryjte vnitřní stěnu záhonů nopovou folií, která zamezí styku dřeva se zeminou.
Promyšlená údržba
Máte vymyšlenou úpravu okolí vyvýšených záhonů? Záhony položené do trávníkové plochy se vám budou jen těžko obsekávat sekačkou, vždy budete muset trávník rostoucí v blízkosti záhonů udržovat například pomocí nůžek k tomu určených.
Mnohem lépe uděláte, když záhony postavíte v ploše pokryté štěpkou nebo mlatem. Zde nemusíte řešit ani likvidaci plevelů, ani seč trávníku. Pokud se přeci jen rozhodnete okolí pokrýt trávníkem, položte k patě záhonů další hranol, po kterém přejedete sekačkou, takže nebudete muset řešit neposečené pruhy. Hranol musí být položen ve výši okolního terénu, nesmí jakkoli převyšovat nebo být příliš zahloubený.
Foto a text: Lucie Peukertová
