Příroda si to zařídila poměrně šikovně, každou volnou plochu totiž hned osídlí. Žádné místečko na pozemku tak nezůstane volné, protože jakmile vykácíte kus lesíku nebo zrušíte část trávníku, hned se tam objeví rychle klíčící plevele, které na plné čáře v rychlosti vzcházení i růstu předeženou ty vyšlechtěné, kulturní druhy.
Stejně jako se všemi plochami na zahradě je to i se záhony. Jakmile někde vznikne volný prostor, nejen že se z půdy začne odpařovat více vody, ale navíc se tu usídlí i plevele.
S tímto do velké míry dokáží pomoci mulčovací materiály, kterých seženete dost ve volné přírodě, ale i ve specializovaných prodejnách. Pro každý typ výsadby se hodí zcela jiný materiál, ten je třeba vybírat i s ohledem na styl zahrady. Zatímco do moderní minimalistické zahrady skvěle zapadnou minerální mulče, do přírodní kompozice pozvěte raději slámu, jemně posečenou trávu z vašeho trávníku nebo dřevní štěpku, kterou jste si vyrobili v zahradním drtiči z právě odstraněných náletů ve vzdálené části zahrady.
Co mulče vlastně umí
Od mulčovacích materiálů toho obvykle chceme poměrně hodně. Pro některé zahrádkáře je na prvním místě vzhled materiálu a jeho estetická působnost v kombinaci se zahradním stylem.
Tyto materiály jsou ovšem v první řadě praktické. Pokud se ve výsadbě rozloží v dostatečně silné vrstvě, což bývá v závislosti na typu od pěti až do patnácti centimetrů, dokáží o mnoho procent snížit výpar vody z půdy, sníží riziko zaplevelení, ale stejně tak ovlivní i tepelný režim, což má zase vliv na život v půdě a na schopnost přezimování rostlin i během zimy bez sněhové pokrývky.
Například kůrový mulč je silně výhřevný, takže půdu ohřívá. Půdní život je tak více aktivní i během chladných dní. Minerální mulč v podobě štěrku, kačírku nebo kamenné drtě půdu naopak ochlazuje, což má pozitivní vliv na snížení výparu vody během horkého léta.
Co se týče zamezení zaplevelení, tato funkce není zcela stoprocentní. Mulč sice zabrání plošnému vzcházení plevelů, ale sem tam stejně vždy něco vyraší. Při údržbě záhonů totiž vždy dojde chtě nechtě k promíchání mulče se zeminou a problém je na světě. Právě v této směsi se semínkům plevelům obzvláště daří, takže rychle vyklíčí.
Kde jaký mulč použít
Pro každý typ kompozice se hodí zcela odlišný mulč. Přírodním zahradám budou slušet přírodní materiály, které plní i jiné praktické funkce. Například sláma, štěpka, najemno posečená tráva se postupně rozkládají a obohacují tak půdu o důležitou organickou hmotu. Právě ta představuje prostřený stůl pro půdní mikroorganismy, které tyto látky přeměňují na živiny přijatelné rostlinami.
Někteří zahrádkáři mulčují své záhony přebytky sena, ale v tomto případě buďte obezřetní. Seno se k tomuto účelu naprosto nehodí, obsahuje totiž bohatou zásobu semen kvetoucích druhů, takže si při mulčování tímto materiálem dobrovolně kontaminujete svoje vlastní záhony plevely.
V okrasné zahradě zase nejčastěji kraluje mulčovací kůra, se kterou se dobře manipuluje a většinou bývá vzhledově poměrně neutrální, takže umožní vyniknout okolním rostlinám. Máte na výběr borku modřínovou, borovou nebo smrkovou. Všechny typy se liší cenově i vzhledově.
Stejně tak je možné vybrat mulčovací kůru pro trvalky a pro růže, obě jsou velice jemné. Jejich velkou nevýhodou je ovšem rychlý rozklad, takže se musí brzy doplnit.
Minerální mulče jsou oblíbené v různých typech kompozic a rozhodně je lze použít i v přírodní zahradě, kde bývají častým pokryvem hlavně v přímém okolí vodních prvků. Svébytné postavení mají také v asijských zahradách nebo v ryze moderní a minimalistické zahradě. Jejich výhodou je stabilita, nepodléhají tak rychle zkáze jako organické mulče, které je nutné třeba po třech letech doplnit. Nevýhodou minerálních mulčů je komplikovaná manipulace vzhledem k vysoké hmotnosti.
Tip redakce: nenechte se zlákat nabídkou pestře zbarvených štěpek. Jejich cena je poměrně vysoká a výrazná barva na sebe strhává veškerou pozornost. Pokud má vyniknout hlavně výsadba rostlin, pak raději využijte mulče v méně výrazných barevných tónech.
Foto a text: Lucie Peukertová
