Bohužel ta potravinová stránka věci má i své stinné stránky. Motýlí housenky jsou totiž velice žravé a zejména takový bělásek zelný, který se reprodukuje dvěma i třemi generacemi za rok a není vybíravý na typ krajiny, dovede v zeleninové zahradě napáchat skutečnou pohromu. Objeví se pár půvabných bílých motýlů a za pár dní přijdete ráno k ještě včera krásným kedlubnám, zelí, květákům, ale i některým ozdobným rostlinám a najdete jen žilkování listů. Invazi bělásků zelných se těžko brání, jediným řešením je housenky sbírat a likvidovat, jakmile se vylíhnou a jejich rodiče raději ze zahrady vyhánět, nenechat je usedat a klást vajíčka na spodní stranu listů zeleniny. Zelené krátce ochlupené housenky bělásků poznáte na celkem snadno, takže si je nespletete s housenkami jiných druhů motýlů, z nichž mnoho je chráněných.
Tajemstvím zahalení
Víte, že někteří motýli – z těch našich třeba dosti hojná babočka síťkovaná, mají v průběhu roku dvě generace a každá je jinak zbarvená? Proč tomu tak je, to s jistotou nevědí ani odborníci. Také jemné šupinky na křídlech jsou pořád tak trochu záhadou, jejich skutečný účel a proměny nikdo dosud plně neodhalil. Pro nás laické pozorovatele je ale důležitá vlastně jen ta křehká krása, kterou můžeme obdivovat na motýlech denních v plném slunci a dokonce i za tmy na druzích nočních, kterým se sice kdo ví proč spíše vyhýbáme, ale když si jich povšimneme blíž, najdeme mezi nimi také skutečné krasavce. Lišaj smrtihlav se zvláštní kresbou podobnou lebce na horní straně hrudi, ale třeba i žlutá černě skvrnitá píďalka angreštová nebo přástevníci s jedním párem výrazně červených křídel – ti všichni jsou malými drahokamy noci.
Na kopřivách i na bodláčí
U nás žije asi 2700 druhů motýlů. Jen zlomek z tohoto počtu je ale denních, tedy těch, které nejvíc obdivujeme. Kromě již zmíněných běláskovitých jsou to babočkovití, modráskovití, okáčovití, otakárkovití a soumračníkovití. Mnoho z nich patří mezi ohrožené nebo dokonce kriticky ohrožené obyvatele naší přírody. Své rodiny totiž rozmnožují převážně na rostlinách, které kultivací krajiny ustoupily do pozadí – na kopřivách, bodláčí, lučních květinách, plevelech, osikách, akátech a topolech, v mokřadových loukách i v suchých stepních porostech. Z původních 161 druhů denních motýlů jich v posledních letech zcela vyhynulo osmnáct a 73 je v různém stupni ohrožení. Smutné, že? Jedinou záchranou pro ně je ochrana původního rostlinného biotopu tam, kde ještě zůstal zachován a pokus o jeho obnovu alespoň v některých lokalitách
Nejznámější krasavci
Otakárek fenyklový s černými výběžky, modrou kresbou a červenými oky na zadních křídlech se u nás vyskytoval od nížin až po vrcholky hor. Tam tohoto kriticky ohroženého motýla dnes uvidíte nejspíše, jinde už prakticky vymizel. Po celém území zato zatím ještě stále poletují tam, kde najdou své oblíbené kopřivy babočka admirál, babočka kopřivová, babočka bodláková, babočka paví oko a hojně se znovu rozšířila i babočka síťkovaná. Z luk a okrajů lesů s bodláčím k nám zalétají zlatavě oranžoví hnědě tečkovaní perleťovec stříbropásek a perleťovec velký.
Ze stále vzácněji se vyskytujících modrásků se určitě zastavíte nad půvabem jasně modrých samečků modráska jetelového. Často lze spatři také oranžovohnědého okáče zedního s pomrkávajícími velkými oky na předních křídlech. Naopak už nikdy neuvidíme na suchých stráních dříve rozšířeného jasoně červenookého. Existuje jen jediná populace uměle vysazená v roce 1986 ve Štramberku, jinak tento bílý motýl s červenými oky zmizel spolu s vymizením jeho základní potravy – rozchodníků. Ty totiž dnes sice pěstujeme na skalkách i v nádobách, ale v přírodě jich ubylo natolik, že pro život kolonií jasoňů červenookých už nestačí. Až se budete těšit z krásy motýlů, kteří k vám do zahrady ještě přilétají, připomeňte si, že jejich křehkost se týká nejen jejich křídel, ale dokonce i existence mnoha druhů. Možná pak odpustíte i těm žravým běláskům.
Text: Gabriela Koulová
