Proč mít jehličnany na zahradě?
Jehličnany na zahradě dokáží pravé zázraky. Nejenže krásně vypadají, ale také zpevňují půdu, zajišťují přísun kyslíku a v neposlední řadě zvládnou pochytat velké množství škodlivých emisí. To vše jsou důvody, proč klasická pravidla zahradní architektury velí, že by vysoké i jiné jehličnany měly tvořit až třetinu dřevin v každé zahradě.
Lépe na tom jsou pochopitelně majitelé větších a velkých pozemků, kam se vejde i několik krásných vysokých jehličnanů. Můžete vybírat z opravdu bohaté rodiny, která roste po celém světě a čítá kolem 560 druhů. Nicméně u nás nejlépe prospívají ty z třídy borovicovitých, kam patří nejen borovice, ale rovněž smrky, jedle, jalovce, modříny, cypřiše nebo tisy. Výsadbou těchto krásných stromů získá zahrada na harmonii a rovnováze a v zimních měsících, kdy listnaté stromy opadávají, nebude vypadat tak smutně.
Vysoké jehličnany na zahradě pochopitelně potřebují dostatečný prostor, takže je dobré si představit, jak bude strom vypadat třeba až za několik desítek let. Především je nutné dbát na to, aby v budoucnu neohrožoval svým vzrůstem obytné a jiné budovy nebo nezastiňoval stanoviště rostlin, které potřebují dostatek světla.
Jehličnany na zahradě nejsou jenom individualisté
Podobně jako u jiných dřevin je vhodným časem k výsadbě jehličnanů na zahradě jaro nebo podzim. To platí u všech u druhů, kterým se v našich zahradách daří. Mezi nimi je pravděpodobně nejoblíbenějším některá z borovic, kterým se někdy také přezdívá královny mezi jehličnany. Vypadají krásně jako solitéry i v malé skupince a jejich velkou výhodou je, že nemají žádné zvláštní nároky. Jediné, co skutečně potřebují, je dobře propustná, nezamokřená půda a dostatek světla.
Mezi nepřehlédnutelné jehličnany na zahradě se řadí i jedle, které upoutají pozornost tmavě zeleným a lesklým jehličím vonícím po citrusech, a také svými efektními vzpřímenými šiškami. Na rozdíl od borovic nepotřebují světlá stanoviště a některé druhy rostou i ve vysloveném stínu. Vniknou především jako solitéry, ale působí pěkně i ve skupinových výsadbách jehličnanů nebo jako pozadí pro azalky a rododendrony.
Další jehličnatou klasikou je bezesporu smrk a druhy s dekorativním jehličím se hodí hlavně jako zahradní solitéry. Nicméně sluší mu to i ve skupině s jinými jehličnany nebo s barevně kvetoucími rostlinami.
Posvátný modřín i voňavý jalovec
Vedle trojice nejznámějších a nejoblíbenějších jehličnanů se na zahradě nabízí prostor i pro další druhy, třeba pro modřín. Ten tvoří mezi svými příbuznými výjimku, protože jeho drobné jehličky na podzim opadávají. To ale vůbec nevadí, protože během roku mění zbarvení – od svěží zeleně na jaře po zářivě žlutou až oranžovou – takže se proměňuje i vzhled zahradního zákoutí, kde modřín roste. Naši předkové, kteří mu říkali „břem“ nebo „verpán“, považovali tento strom za zázračný, protože podle nich omlazoval duši i tělo, přinášel dobrou náladu a v jeho kmeni sídlili dobří duchové.
Sbírku zahradních jehličnanů oživí i cypřiše nebo jalovce. Cypřiš dorůstá ve volné přírodě až 20 metrů a šířky kolem 5 metrů a jeho jemně jehličky se vyznačují stále svěží zelenou barvou. Mezi jalovci najdeme spíše ty s nižším vzrůstem a keře, ale třeba takový jalovec čínský se řadí mezi impozantní jehličnany na zahradě. A v horkých dnech se z jeho jehlic uvolňuje příjemná vonná silice.
