K pryšcům řadíme i všem velmi dobře známou „vánoční hvězdu“, některé druhy se pěstují u nás běžně jako pokojové květiny, jako například pryšec zářivý nazývaný „Kristova koruna“.
Odkud mají své jméno aneb Dlouhá historie
Druhové označení pryšců – Euphorbia má velmi zajímavou historii. Dozvídáme se o ní blíže z historických záznamů římského válečníka a filozofa Pliniuse. Numidijský král Juba II., který žil v 1. století př. n. l., měl lékaře jménem Euphorbus. Byl to boubelatý Řek. Ten jedenkrát svému králi doporučil na střevní potíže užívání tučnolisté rostliny, pryšce pryskyřičného neboli lékařského, o kterém se již tehdy vědělo, že má projímavé účinky.
Toto znamenité projímadlo králi velmi pomohlo, ulevilo se mu po něm. Vzhledem k tomu, že se král navíc zajímal o botaniku, dal rostlině jméno po svém lékaři – Euphorbia. Král Juba II. si také liboval ve slovních hříčkách a lékařovo jméno k tomu přímo vybízelo. Předpona eu- znamená v řečtině dobře a phorbe znamená krmit. Takže dobře krmený lékař dal tučnolisté rostlině své přiléhavé jméno.
Liší se barvou i tvarem
Již na první pohled i laik pozná, že jednotlivé druhy pryšců se od sebe liší vzrůstem, zabarvením listů i celkovým vzhledem. Mnohdy omylem považujeme různě zabarvené listeny pryšců za květy. Jejich květy jsou však nenápadné, jednopohlavní. Podle různých druhů mohou tvořit barevné listeny pryšců zářivé deštníčky, koule a jinak tvarovaná květenství. Olistění mají však velmi jednoduché a obvykle spíše jemné. Plodem pryšců jsou tobolky, které mají tu vlastnost, že se po dozrání explozivně otvírají. Semena některých druhů jsou olejnatá.
Jak je pěstovat?
Vzhledem k druhové pestrosti těchto půvabných rostlin jsou i podmínky jejich pěstování odlišné. Celkově jsou však poměrně nenáročné a vzhledem k šlechtění jejich stále nových odrůd si můžeme vybírat z rostlin vhodných do stínu i na slunce, jednobarevných i pestrobarevných.
Dávají přednost vápenité půdě. Podle druhu se dají vysazovat jak na sušší místa, tak k okrajům jezírek a vodních ploch – pryšec bahenní (Euphorbia palustris), jako obruby záhonů, některé druhy vyniknou jako solitéry, například pryšec statný (Euphorbia characias).
Čtěte také:
Jako skalničku můžeme využít pryšec myrtovitý (Euphorbia myrsinites). Jako trsnatá letnička se v záhonech dobře uplatní pryšec vroubený (Euphorbia marginata). Vzhledem k brzkému jarnímu kvetení je do blízkosti cibulovin vhodný k výsadbě pryšec mnohobarvý (Euphorbia polychroma). V přírodních trvalkových i podrostových partiích zahrad se nejlépe uplatní pryšec Griffitův (Euphorbia griffithii).
Nebezpečí, které hrozí
Bylinné i dřevnaté pryšcovité rostliny ve svých pletivech obsahují latex. Při poškození roní bílé mléko. Řada pryšcovitých rostlin obsahuje alkaloidy, kyanogenní sloučeniny, dráždivé pryskyřice a jedovaté bílkoviny či organické kyseliny. Proto latex přicházející do kontaktu se sliznicemi může být spouštěčem bolestivých zánětů. Nejnebezpečnější může být při zasažení očí. V tom případě neprodleně postiženou část těla omyjte a raději kontaktujte lékaře. Některé druhy pryšců mají také trny.
Text: autorská článek Zuzana Bohdalová, foto: shutterstock
