Jehličnaté stromy jsou častou součástí rodinných zahrad. Jejich použití v kompozici má ale svá pravidla a v praxi se v něm často chybuje. Díky jejich specifickým vlastnostem je poměrně těžké pod těmito dřevinami zakládat podrosty, kterým zrovna nesvědčí kyselý opad a v případě stálezelených druhů, které v sortimentu převažují, i hluboký černý stín, který se během roku nemění.
Většina druhů, která se u nás běžně používá, bývá stálezelená. Ve srovnání s opadavými listnáči tedy pod nimi panuje celoročně tmavý stín. Ten vás může poněkud překvapit hlavně tehdy, když jehličnan časem dosáhne větších rozměrů a vy začnete řešit, čím osázet podrost pod jeho korunou. Tmavý stín je pro většinu rostlin problém, naprostá většina z nich totiž vyžaduje alespoň na jaře více světla, aby stihla vegetaci v krátkém čase, pod jehličnany se jim tedy dařit nebude.
Do karet příliš nehraje ani kyselý opad jehličí, který pod dřevinami vytváří kyselou půdu. Ta je samozřejmě kyselá i pod opadavými listnáči, ale rozhodně není pH tak nízké jako u jehličnanů. Pod vzrostlými jehličnatými stromy to s podrostovými rostlinami nebude nijak slavné, s výsadbami tedy bude nutné se posunout více na podrostní okraj.
Celoroční působnost
Výhodou stálezelených jehličnanů je samozřejmě jejich neopadavost, jehličí vás bude těšit i během zimy, kdy je naše příroda skoupá na barvy. Většinou ale počítejte s tím, že tyto skupiny dřevin působí po celý rok stejně, atraktivně nekvetou, ani plody, tedy šišky mnoho barev nepřinesou a jehlice mají neustále stejný barevný tón, zatímco opadavé listnaté dřeviny se na podzim předvedou v těch nejkrásnějších barvách.
Je tedy nutno dodat, že na časté výtce celoroční strnulosti a poněkud fádního vzhledu něco pravdy je. Doporučit tedy lze hlavně to, že bychom to na většině území ČR neměli s jehličnany moc přehánět, jsou to dobří pomocníci pro celoroční efekt, ale jejich neměnnost je prostě na škodu a zahradě by ve větším poměru dodaly příliš temný vzhled. Jiná situace nastává v podhorských a horských zahradách, kde jehličnany nevyzní jako nezvaní hosté, protože se běžně vyskytují ve volné přírodě.
Proměnlivé výjimky
Ne všem jehličnanům lze strnulost vyčítat. Opadavé druhy jako například modříny (Larix) na podzim přebarvují do žlutých tónů, v zimě ale zase jejich korunu jehličí nekryje.
U stálezelených druhů je třeba zmínit několik výjimek, které se na podzim přebarvují. Jedná se o borovici kleč (Pinus mugo ´Winter Gold´). S příchodem nízkých teplot se u tohoto nenáročného druhu přebarví svěže zelené jehlice do zlatých odstínů. Na nízké teploty reaguje podobně mikrobiota křižmovstřícná (Microbiota decussata), jenž se přebarvuje do hnědavě bronzových barev, které ovšem ne každý považuje za okrasné.
Čtěte také:
- Znáte lesní zahradu?
- Dřeviny vhodné pro kombinaci s růžemi
- Chemické prvky důležité pro různé skupiny rostlin
Vysoké solitéry i nízké půdopokryvné keře
Skupina jehličnanů je stejně bohatá jako u listnatých dřevin. Je tedy z čeho vybírat. Pokud potřebujete dřeviny pro zpevnění svahu nebo jako náhradu trávníku, určitě si projděte nabídku půdopokryvných jalovců (Juniperus), skvělý půdní pokryv zajistí také již zmiňovaná mikrobiota nebo borovice kleč.
Na druhou stranu je třeba zmínit, že mnoho jehličnanů patří mezi velikány s poměrně rychlým růstem, což je případ cypřišovce Leylandova (Cupressocyparis leylandii), který je často používán do rychle rostoucích živých stěn. Podobně tomu je u některých druhů smrků (Picea), borovic (Pinus) nebo cedrů (Cedrus), které určitě do malé městské zahrady nesázejte, ale raději jim dopřejte dostatek prostoru na větším pozemku.
Které druhy na zahradu vybrat a jak vypadají? Mrkněte v naší fotogalerii:
