Čeští zahrádkáři si zmarliky zatím příliš neoblíbili. Má to jediný důvod – u nás se dříve pěstovala hlavně zmarlika Jidášova (Cercis siliquastrum) původem ze Středozemí. U nás špatně snáší zimu, takže je třeba ji chránit před mrazem obalováním starších větví a přikrýváním kořenů listím či chvojím. V poslední době se u nás ale začala prodávat v zahradnictvích zmarlika kanadská (Cercis canadensis), která je plně mrazuvzdorná a můžete ji u nás pěstovat kdekoliv.
Nádhera jarních květů
Zmarliky patří mezi kauliflorické dřeviny, tedy takové, jejichž květy vyrůstají přímo ze dřeva větví, často i kmene. Většina druhů je sice řazena mezi stromy, rozvětvují se ale nízko nad zemí. Nejen větve, ale i kmínek jsou v květnu doslova obaleny květy. Zmarliky nejlépe v zahradě vyniknou jako soliterní dřeviny. Půvab jejich květů vystřídá v létě dekorativní olistění. Ne nadarmo se zmarlikám říká také „stromy lásky“, jejich nápadně velké listy mají totiž dokonalý tvar srdce. Šlechtěním bylo dosaženo u různých odrůd různých tvarů celých dřevin a zbarvení listů. Kanadská zmarlika tak může tvarem korunky nebo pokroucením větví zdobit zahradu i v zimě.
Pestrá nabídka
Zmarlika Jidášova se u nás dá pěstovat jen v teplejších oblastech nebo alespoň na jižním místě chráněném proti zimnímu větru zdí. Pěstuje se většinou jako nízký stromek. Ve Středomoří najdeme i silné staleté staré kmeny, u nás je ale starý strom spíše rarita, obvykle přežívá jen několik desítek let. Růžové květy vystřídají na léto ledvinovité listy s načervenalým řapíkem, v době rašení jsou bronzové, později zvláštně modrozelené.
Zmarlika kanadská v posledních desetiletích zaujala šlechtitele okrasných dřevin, kteří stále pátrají po zvláštních kultivarech. Bývají napěstované z jediného keře, který díky nějaké genové mutaci získal zvláštní vlastnosti. Zajímavě zbarvený semenáček objevil Jon E. Rothling v jedné soukromé zahradě v roce 2002. Získal svolení rostlinu namnožit a když zjistil, že i mladé keře nesou stejné vlastnosti jako mateřský, zaregistroval ji pod názvem Hearts of Gold. Má až deset centimetrů velké dokonalé srdčité listy sytě zlatožluté až žlutozelené barvy. Při rašení mají oranžově nazlátlou barvu a při dozrávání v létě blíže kmeni tmavnou do středně zelené, nové listy na koncích větví ale zůstávají žlutozelené, což keři po celé léto dodává svěží vzhled. Tento kultivar kvete na nejmladších, jednoletých větvích pantoflíčkovými květy sytě růžové barvy.
Kultivar Forest Pansy se často pěstuje pro zvláštní vínově červenou barvu dřeva, ale především pro efektní listy. Jsou vínově červené, když raší, pak se zbarvují do temně hnědě-fialové v létě. Tato zmarlika tam směle konkuruje oblíbeným červenolistým okrasným javorům.
Příběh kultivaru Lavender Twist začíná v soukromé zahradě slečny Cornelie Covey v USA. Ta si hýčkala třicet let zmarliku, která narostla s pokroucenými a převislými větvemi. Rarity si všiml majitel školky, pokusil se ji naroubovat a po úspěšném pěstování nechal v roce 1996 kultivar patentovat pod názvem Covey s obchodním pojmenováním Lavender Twist. Tvar koruny s věkem nabývá na unikátním tvaru, každý kus je jiný. Listy jsou velké, středně zelené, nápadně srdčité. Zjara vykvétá přímo na holém dřevě už od kmenu zářivě růžově-purpurovými květy.
Pokud si přejete hlavně bohaté jarní květy, vysaďte si zmarliku čínskou (Cercis chinensis), nejlépe kultivar Avondale. Keře se doširoka větví již do země a pokud načerpaly v předchozím roce hodně tepla a slunce, rozkvétají na jaře sytě růžovými květy tak bohatě, že dřevo pod květy není vidět. Tahle nádhera vydrží tři až čtyři týdny, pak začínají rašit listy. Mladé jsou světle žlutozelené s jakoby medovým přelivem, později měkce zelené v létě a na podzim zlaté a žluté.
Slunce a teplo
Pro bohatství květů potřebují zmarliky dostatek slunce a tepla v létě, kdy zakládají pupeny s poupaty pro příští rok. Kanadské zmarliky nepotřebují žádnou zvláštní ochranu, čínské odrůdy a zmarlika Jidášova jsou choulostivější, zejména mladé keře je třeba chránit před mrazem a zimním větrem přikrytím, také kořeny je lépe ochránit vrstvou listí. Jinak zmarliky nejsou náročné, vyhovuje jim dobře propustná půda spíše, písčitá, neutrální až vápenatá. Keře i stromy budou vděčné za slunnou polohu, tehdy jejich květy a probarvování listů budou nejvýraznější. Mladé keře je třeba chránit před ostrým jarním sluncem před spálením.
Text: Gabriela Koulová
