Kdo se rozhoduje pro zelený dům, tedy zeď porostlou popínavou rostlinou, volí v našich krajích zpravidla přísavník (loubinec) pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) neboli psí víno, případně loubinec popínavý (Parthenocissus inseta), jehož úpony nemají přísavky, takže u zdi potřebují oporu z pletiva, zato ale nerozrušují omítku. Rostlin je zpravidla třeba vysadit podél zdi několik, protože ženou do výšky, ale do šířky se rozrůstají velmi pomalu. Můžete ale zkusit také jinou variantu, totiž vysadit uprostřed stěny jedinou sazenici některého druhu vistárie. Všechny jsou totiž stromy, vytvoří během několika let mohutný kmen s rozepnutou korunou větví šplhajících až do výšky dvaceti metrů a do šířky až deset metrů.
Větve a květy potřebují pevnou oporu
U vistárií nespoléhejte na lehkou konstrukci z latí, potřebují pevné sloupky, kolem kterých se budou moci ovíjet. Pozor také na okapy, svody antény nebo hromosvodu – tíha větví je snadno poničí. Pokud ovšem vistárii vytvoříte dobrou konstrukci, záhy zmizí pod spletí velice dekorativních liánovitých větví, které domu dávají trochu tajuplný efektní vzhled i v zimě, když listy opadají. Pevné dřevěné sloupky a trámy střechy pergoly jsou pro vistárii ideálním prostorem, poté co dorazí k vrcholu sloupků, bez potíží si zabočí a poroste po střeše vodorovně.
Pergoly a altány – velká fotogalerie
Záplava květů dvakrát ročně
Některé druhy vistárií pocházejí z východu severoamerického kontinentu, jiné z Číny a Japonska. V Kalifornii je ochraňován největší strom, rozbujelý do šířky sto metrů a vážící 250 tun. V Japonsku patří vistárie k oblíbeným námětům malířů, je spojována s hnízděním drobných ptáčků a její květy básníci přirovnávají k vlnám, které vynášejí milence z hlubin smutku. V podobě květů vistárie vytvářejí kreativní japonští kuchaři také speciální sushi. Také vás budou určitě hroznovitá květenství inspirovat k romantickým myšlenkám, zvláště když zvolíte druh vistárie čínská (Wistera sinensis), jejichž krása je umocněna sladkou vůní. Je to ostatně druh, kterému se u nás nejlépe daří a když začne jaro brzy, vykvete v létě ještě jednou. Má bílé, růžové, fialové nebo až skoro modré květy splývající v až třiceticentimetrové délce dolů z mladých větviček. Ještě delší, až šedesáticentimetrové hrozny motýlovitých kvítků vykvétají na dalším druhu, který se u nás dobře pěstuje – na vistárii květnaté (Wisteria floribunda).
Kvetou až dospělé
Podobně jako jiné druhy bobovitých rostlin i vistárie se dají poměrně snadno vypěstovat ze semen, uložených v dlouhých luscích. Ty zdobí zajímavými tvary stromy ještě dlouho po odkvětu. Smiřte se ale s tím, že poprvé vám vistárie vykvete až tak desetiletá. Když se chcete radovat z květů dříve, raději si kupte z řízku vypěstovanou starší sazenici v zahradnictví. Všechny bobovité, tedy i vistárie, vážou na kořenech dusík, takže rozhodně nepotřebují dusičnatá hnojiva. Pro bohatost a velikost květu je vhodné přihnojovat fosforečnatými hnojivy a hlavně dopřát rostlině dobře propustnou spíše vápenitou úrodnou půdu a slunné nebo polostinné umístění.
TIP
Vistárie jsou choulostivé na mráz v kořenech i kmeni, proto je před zimou raději obalte jehličím nebo protimrazovou fólií a stejně tak pokryjte i zem v okolí kmene. Vzrostlé stromy mohou omrznout na mladých výhonech, ty pak stačí na jaře odstřihnout, znovu se rozvětví.
Text: Gabriela Koulová
