Jaterníky patří mezi takovéto brzké jarní květinky. Řadíme je do skupiny Ranunculaceae – pryskyřníkovité. Jsou to jarní stínomilné trvalky, které mohou zůstat v půdě po dlouhá léta na stejném místě. Překrásně dovedou ozdobit skalky i hajní partie v zahradách, a to nejen pěknými sasankovitými květy, ale i zajímavě tvarovanými listy. Jaterníky jsou vhodné i jako náhrada trávníku.
Hepatica nobilis a hepatica transsylvatica prospívají dobře v humózní půdě ve stínu listnatých dřevin. Snesou i silnější zastínění. Druhové jméno jaterníku – podléška vzniklo od slova podlístka nebo podlíška, od toho, že se často nachází pod lískami. Jeho trojlaločnaté listy zase připomínají játra, takže odtud pochází vědecký název Hepatica, kde hepar jsou latinsky játra.
Jasně modré květy má Hepatica nobilis Mill s třílaločnatými listy. Jeho výška dosahuje maxima 10 cm. Tato odrůda kvete v březnu až dubnu. Stejná odrůda ve variantě Alba má květy bílé, varianta Rosea květy růžové.
Sedmihradská podléška Hepatica transsylvatica s 3-5 laločnatými listy na okraji zoubkatými a silně ochmýřenými se odlišuje silnějším vzrůstem. Je o něco ranější než náš domácí druh Hepatica nobilis. Kvete modře, a to od března do dubna a dosahuje maximální výšky 15 cm.
Jaterníky jsou nejvhodnější k výsadbě do skalek, záhonů s cibulovinami a také mohou tvořit podrost řidších živých plotů. Jaterníky jsou opylovány hmyzem, někdy jsou i samosprašné. Plod dozraje do zobovité nažky s olejovitou kapalinou uvnitř. Ta je velmi lákavá pro mravence. Ti pak také přispívají k šíření semen jaterníku. Proto je rostlina označována jako myrmekochorní.
Květy jsou obvykle blankytně modré, fialově modré, vzácněji růžové nebo bílé, výjimečně plné, většinou jednoduché.
Rostlina je velmi slabě jedovatá a dříve se využívala i jako léčebný prostředek pro usnadnění vykašlávání a zevně jako kloktadlo. Roste běžně v listnatých a smíšených lesích a preferuje neutrální, slabě vlhké půdy.
Text: Zuzana Bohdalová
