Většina z asi třiceti původních druhů šeříků pochází z Dálného Východu – z Číny, Japonska a Korejského poloostrova. Jiné k nám doputovaly z Malé Asie přes Řecko. Šlechtění se začali zahradníci věnovat teprve na sklonku 19. století, dnes existuje asi 800 odrůd s květy jednoduchými i plnokvětými.
Vydrží horké slunce i pálivý mráz
Šeřík obecný (Syringa vulgaris), jehož odrůdy poznáte podle hustých lat kvítků s poměrně velkými čtyřmi okvětními plátky, je keř velice odolný a přizpůsobivý. Proto u nás také bez potíží zplaněl v úvozech i na stráních, kde funguje i jako rostlina zpevňující svah, vídáme ho v okolí silnic i na okrajích městských parků. Dobře snáší i horší ovzduší a naopak v syrových podhorských a horských krajích statečně odolává i velkým mrazům. Šeříky mají svůj půvab až do hlubokého podzimu, sytě zelené listy srdcovitého tvaru opadají až po prvních mrazech. Mohutné keře pěstujeme ale především pro voňavou nádheru jejich jarních květů. Aby byly skutečně obsypané, potřebují nejen dobře propustnou spíše vápenitou půdu, ale také dostatek slunce. Už v polostínu bude kvetení výrazně chudší. Co šeříku ještě prospěje? Po odkvětu ostříhat tvořící se tobolky, aby se keř nevyčerpával tvorbou semen a bohatě rozkvetl i napřesrok. Keře s dlouhými výhony je dobré pravidelně před létem zmlazovat.
Stoleté keře
Vzrostlé keře šeříku obecného mají tendenci vytvářet nepravý kmen a vzpřímené větve se rozloží metr až dva nad zemí. Pokud chcete vytvořit z šeříků volně rostoucí živýplot nebo hustě osázet třeba břeh ve svahu, máte k dispozici šeřík čínský (Syrenga x chinensis), zahradní kříženec vyšlechtěný tak, že větve se rozpínají už od země. Tento zahradní hybrid má velkou výhodu v tom, že je neplodný a nevytváří tedy semenné tobolky, které by bylo třeba odstraňovat. Můžete ho tedy nechat volně růst i na nepřístupných místech, nepotřebuje prakticky žádnou údržbu. Přitom keře jsou dlouhověké, v zámeckých zahradách jsou známí jedinci více než století. Vyšlechtěny jsou kultivary s květy bělavými, růžovými, levandulovými i u nás málo vídanými červenavými.
Trpaslíci i smuteční keře
Překrásné barvy bohatého květenství, nadýchaná a intenzivní vůní umocněná romantika šeříků nás bohužel těší jen krátce. Můžete si ji ale na zahradě prodloužit, když zvolíte k raným druhům kultivary pozdní. Jsou to zejména takzvané šeříky Prestonové (Syringa x prestoniae), vyšlechtěné v daleké Kanadě. Ty u nás kvetou až v červnu. Zdánlivě nevelká rodina v současné době pěstovaných asi 30 odrůd s květy jednoduchými a 20 plnokvětých poskytuje zkrátka milovníkům těchto keřů celou škálu možností, jak si jimi vyzdobit okrasnou zahradu.
U zahradní zdi se bude vyjímat „smuteční“ šeřík přepadavý (Syringa reflexa) s latami sytě růžových trubkovitých květů elegantně převislých a dlouhých až 15 cm. Jako efektní soliter na malé předzahrádce vynikne šeřík malolistý (Syringa microphylla ´Superba) s růžovými až červenými rozvětvenými latami drobnějších a jemně vonících kvítků. Jen asi metr vysoké a tedy i do skalek s dobrou půdou se hodící kompaktní keře s elegantní záplavou kvítků bílých, růžových, lila i temně fialových mají ve jménu „Miss“, protože skutečně vypadají jako slečny načančané pro svůj první ples. Tmavě fialová poupata rozkvétající do něžných lila kvítků má třeba šeřík sametový (Syringa patula ´Miss Kim´), uvolněnou krásu lehce přepadavých velice dlouhých lat lososových květů nabízí zase japonský šeřík (Syringa x prestonae ´Miss Japa´).
TIP: Šeříková vůně ve váze
Bohatá kytice bílých, fialových nebo purpurových šeříků je dokonalou ozdobou svátečního jarního interiéru. Bohužel nevydrží dlouho, je třeba poskytovat mu často velmi chladnou čerstvou vodu, abychom krásu uchovali alespoň tři čtyři dny. Vzhledem k tomu, že stříhání výhonů s květy je ale pro keře žádoucí, nemusíte se bát a s ostrými nůžkami se na zahradu můžete vypravovat každé tři dny pro čerstvou kytici. Intenzivní vůně může být pro někoho až omamná a vyvolat bolení hlavy, šeříky proto rozhodně neumísťujte do ložnice.
Text: Gabriela Koulová
