Ta nejznámější odrůda – tavolník japonský, se v Česku poprvé objevil relativně pozdě, až v roce 1927, kdy si jej zasadili zahradníci do Průhonického parku. Po Evropě je ale známý už od 2. poloviny 19. století.
Minulost má ale téměř magickou, původně ho totiž používali obyvatelé Severní Ameriky jako bylinkový čaj. Obsahuje totiž podobné látky jako klasický aspirin. Jarní tavolníky mají obvykle drobné bílé květy uspořádané v přisedlých okolících na větvích.
Oproti tomu letní tavolníky kvetou většinou nejrůznějšími odstíny růžové a červené. Květenství je ploché a přisedlé nebo jsou tvořeny vzpřímené květní laty. Listy mají obvykle hladké nebo zubaté.
Květy v hroznech a slunná místa
Tento opadavý keř dorůstá dvou a půl metru a upoutá hlavně svými květy v hroznech a trsech, které kvetou převážně na jaře a na začátku léta. Vyhovují mu vápnité půdy na slunném místě, dokáže zazářit jako okrasný solitér, ale i jako součást živého plotu, výborně totiž snáší stříhání.
Je perfektní hlavně pro menší zahrádky. Protože jsou jeho větve husté, nevypadá špatně ani poté, co mu zatrhnete další růst a sestřihnete jej do požadovaného tvaru. V těch větších dokáže olemovat prostor k sezení, cestu nebo přímo plot.
Nevadí mu ani smog
Nejznámější je bílá barva květů, na zahrádkách ale můžete natrefit i na o zajímavou růžovou nebo dokonce červenou. Tavolník ale dokáže upoutat i barvou či tvarem svých listů. Jsou vejčité a barva je skutečně jasně zelená.
Díky tomu, že tavolník má rád slunce, ale snese i drobný stín, a dobře roste jak na čerstvém vzduchu na venkově, tak i ve znečištěném ovzduší velkoměsta, je horkým kandidátem na nenáročný keř číslo jedna. Stále ještě váháte, jestli tento oblíbený keř na zahradě zasadit?
Martina Gajdošová
