Pěstování denivek začalo v Číně a tvrdí se, že prý existovalo dříve než čínské písmo. První rostliny se do Evropy dostaly zřejmě na palubách obchodních lodí z Číny. Nejprve rozkvetly v Benátkách a v Antverpách. Jejich botanické jméno Hemerocallis pochází z řečtiny a bylo odvozeno ze slov hémera – den a kallos – krása. Dobře charakterizuje květy, které se s východem slunce otevírají a s jeho západem zavírají. Liliové květy této rostliny vydrží málokdy déle, než jeden den. To se také promítlo do názvu rostliny: Angličané jí říkají day lily, Němci taglilie a my denivka. Naše zahrady denivky zdobí již několik století, ačkoli nejde vůbec o domácí druh. Na některých místech dokonce zplaněly. Ve světě však patří tyto trvalky k jedněm z nejdražších.
Paleta variací
Tato liliovitá trvalka netvoří zásobní cibule a je jednou z nejrozšířenějších zahradních květin, spolu s mečíky,kosatci a růžemi. V přírodě roste 10 -15 druhů této rostliny. V mnohem menší míře, téměř výhradně, se pěstují zahradní kultivary denivek, jejichž celkový počet už překročil deset tisíc. Rozlišují se na miniaturní (nízké kultivary s květy do průměru 7,5 cm), malokvěté (středně vysoké do 90 cm a s květy do průměru 11 cm) a velkokvěté (až 100 cm vysoké s květy do průměru až 18 cm). Denivky jsou vyšlechtěny do překrásných barev a květy jsou silně krepované s půvabnými oky a prstenci. Překrásné jsou i jednobarevné variety, nejznámější je jejich oranžová podoba, některé i voní. Přírodní druhy se dnes už téměř nepěstují, s výjimkou japonských druhů Hemerocallis citrina a Hemerocallis minor. V zahradnických prodejnách si můžete pořídit velmi mnoho odrůd, v různých cenových relacích. Skutečným skvostem je například denivka Crimson Pirate (70 – 80 cm vysoká), která má květy teple sytě červené s tmavou kresbou, v jícnu oranžovou.
Kvetoucí maratón
Denivky jsou nenáročné, vytrvalé byliny. Na jednom místě zůstávají mnoho let a občas dokládají existenci zaniklých obcí nebo hřbitovů. V zemi mají svazčité, dužnaté kořeny, ze kterých vyrůstají přízemní, široce rozložité trsy úzkých, žlábkovitých listů. Květy jsou tvořeny šesti okvětními lístky. Jsou nálevkovité, s minimální životností. Na stvolu vyrůstá mnoho poupat, která se postupně rozvíjejí, takže i přes jednodenní životnost květů vytvářejí tyto rostliny průběžný kvetoucí maratón.
Milují slunce
Denivky vyžadují hlubší, výživnou půdu na slunném stanovišti. Čím méně se s rostlinou hýbá, tím lépe kvete. Potřebují ale dostatek místa, aby se dobře rozrostly. Nesnášejí dlouhodobé zamokření, v polostínu málo kvetou. Hlavní sezóna kvetení začíná začátkem července. Tato doba se v posledních letech stále posouvá směrem k časnějšímu kvetení. Některé denivky, takzvané rebloom, kvetení opakují. V srpnu vytvářejí nové květní stvoly a rostliny kvetou v závěru měsíce a v průběhu měsíce září. Denivky se množí dělením trsů.
Svůj půvab neukazují hned
„Jednodenní“ zahradní krásky jsou dlouhověké a teprve třetím rokem se ukazují ve své dokonalé kondici. Hned po vysazení ale trochu zlobí, prvním rokem a začátkem druhého roku špatně rostou, jsou slabé, kroutí se jim listy, okraje mohou být zaschlé (je to způsobeno nedostatečně vyvinutým kořenovým systémem). Denivce trvá velmi dlouho, než si obnoví kořeny a teprve potom začne sílit nadzemní část. Proto prvním rokem nejsou ani květy kvalitní a doporučuje se je raději odstranit, aby se rostlina neoslabovala. Rostlinám prospěje před květem opakovaný postřik na ukazující se poupata některým z insekticidů, nejlépe s hloubkovým účinkem proti plodomorce liliovníkové, jejíž ponravy poškozují pupeny.
Tip Nové sazenice
Dělením trsů lze denivky dobře rozmnožovat, ale vlastní provedení je dosti obtížné, mnoho výhonů se při něm často ulomí. Doporučujeme vložit do většího vědra trs denivek, zalít vodou a počkat, až se trs rozmočí. Pak jde trs rozdělit velice dobře.
Text: Gabriela Koulová
