Málokterá rostlina má ovšem listy barevné přirozeně. Mezi ty, které se často objevují v našich domácnostech, patří tropický užovník (Caladium). Okraje listů vyrůstajících z hlízy jsou zelené, středy mohou být podle odrůdy růžové, červené i bíle mramorované s červenými žilkami. Skutečně atraktivní květina má jen jednu nevýhodu – pozdě na podzim shazuje listy a nové z hlízy vyrazí zase až na jaře. Pokojovky ovšem pěstujeme raději takové, které jsou ozdobou po celý rok. A tady je na výběr mnoho druhů, jejichž původní zbarvení je docela obyčejně zelené.
Panašování i vybarvení jsou choroby
Mnoho rostlin nejen pokojových, ale i venkovních, má listy všelijak bíle či žlutě probarvené – panašované. To je u některých jedinců způsobeno nedostatkem chlorofylu. Vypadají krásně, rostou ovšem pomaleji a vyžadují pečlivější péči než jejich zelení zdraví příbuzní. V každém případě jim musíte zajistit dostatek světla, protože jinak se začnou bránit a někdy se dokonce celé „uzdraví“, to znamená, že obrostou celozelenými listy. Jinou variantou jsou červenolisté rostliny – tuto barvu způsobuje u původně zelených druhů virové onemocnění. V obou případech je možno barevnou variantu jedině naklonovat řízkováním – semena totiž v sobě většinou chorobnou změnu nenesou a vyrostou z nich „obyčejní“ zelení jedinci.
Bílá a žlutá ozdoba
Velmi častým jevem je vytvoření bílých, žlutých nebo i růžových souvislých proužků v celé délce listu nebo po jeho obvodu. Mezi tradiční a nejznámější druhy patří zelenec (Chlorophytum) a pruhovatka (Zebrina pendula) – ta má navíc listy zespodu růžové až fialové. Atraktivní proužky má také dnes oblíbená Vriesea, vykvétající klasy drobných květů obklopenými červenými nebo oranžovými listeny. Nekvete Alocasie, zato její pruhované nápadné listy nikdo nepřehlédne. Panašovanou formu se žlutým mramorováním má často bujně rostoucí liána šplhavník (Epipremnum), velkolisté Dieffenbachie snad ani jiné než panašované neznáme, odlišíme jen ty se světlezeleným a tmavozeleným základem. Velice dekorativní je také panašovaná šeflera (Shefflera) s listy vyrůstajícími na dlouhých stoncích v růžici okolíku. Pěkně tečkovaný může být také pnoucí potos scindapsus (Scindapsus pictus), spíše výjimkou jsou efektní velké bílé nebo žluté plochy na obřích dlanitých listech monstery (Monstera deliciosa). Krásné pravidelné proužky směřující od středu k okrajům oválných listů má kalatea (Calathea). Jako postříkané bílým fixativem působí velmi dekorativní listy pepřovníku (Piper).
Od růžové po fialovou
Některé panašované rostliny vytvářejí kromě proužkovaných, tečkovaných či mramorovaných listů i mladé listy barevné. Růžice tuhých proužkovaných listů Neoregélie (Neoregelia) má ve středu mladé listy růžové, vypadají jako listeny květu. Listy s nerůznějším vybarvení, od růžové až po tmavou červenou, téměř hnědou, lemovanou zeleně nebo žlutě má rychle rostoucí kopřiva africká (Coleus). Také oblíbený nenáročný filodendron (Philodendron) má varietu s mladými červenými listy, které ovšem později zezelenají. Krásně růžově tečkovaná je podrostovka listoklasá (Hypoestes phyllostachya). Lesklé velké listy vzpřímeně rostoucího krotonu (Codiaeum variegatum) se probarvují na jedné rostlině v různých barvách od žluté přes oranžově hnědou až po červenou. Jako paví oka na nás mrkají černé tečky přecházející do žlutých stínů v růžovém žilkování na širokých podlouhlých listech maranty běložilné (Maranta leuconeura). Jiné variety této panašované květiny mohou mít listy téměř bílé s hnědými až zelenými skvrnami, nebo temně zelené s černými očky. Výčet zdaleka není úplný, najdete jistě i mnoho dalších pestrolistých pokojovek. Nejlépe vyniknou, když jim dáte prostor nebo je umístíte mezi celozelené rostliny.
Text: Gabriela Koulová
