Jestliže jsme zvyklí často kosit trávníky, tak jim vlastně soustavně společně s vyhrabávanou a odstraňovanou pokosenou hmotou odebíráme z půdy rostlinnou výživu. Pokosená tráva je sečením nucena neustále přirůstat, a tak spotřebovává z půdy různé prvky. Logicky tedy musíme tyto odčerpané prvky, což jsou vlastně stavební látky trávníku, do půdy zase vracet. Jen tak bude náš trávník sytě zelený, svěží, zdravý a odolný.
Jednotlivé travní druhy jsou v nárocích na prvky výživy poměrně odlišné. Nejskromnější je v tomto směru kostřava ovčí (Festuca ovina) a naopak nejnáročnější jílek vytrvalý (Lolium perenne). U ostatních druhů trav můžeme označit jejich náročnost vzhledem k potřebám výživy za průměrnou. Nehnojit vůbec se tedy rozhodně nevyplácí. Podvyživené trávy jsou pak oslabené a v travním porostu mají sníženou konkurence schopnost. To může mít za následek to, že v trávníku budou převažovat dvouděložné rostliny, zejména jeteloviny. Nároky na hnojení jsou poměrně různorodé, a to podle typu trávníku, půdních poměrů a také klimatických podmínek anebo poměrnému zastoupení živin v půdě. Obecně se však dá říci, že z hlediska hnojení trávníku je vždy lepší rozhodit na trávník hnojivo několikrát a v nižších dávkách, než jednorázově a velké množství.
V březnu je vhodné provést v trávnících takzvanou vertikutaci, což je mechanická operace, jejímž výsledkem je kolmé prořezávání, takzvané hřebelcování travních drnů. To zbavuje trávník zplstnatělých vrstev vzniklých hromaděním drobných travních ústřižků. Dále vertikutace napomáhá mírnému rozrušování ztvrdlého povrchu půdy. Slovo vertikutace vzniklo zkrácením anglického výrazu VERTIcal CUTting. Jedná se tedy o to, že nože na čepelích prořezávačů jsou umístěny kolmo k prořezávaným travním drnům. Vertikutátor je nářadí vzhledově připomínající obyčejné hrábě. Avšak zuby těchto travních kultivátorů jsou z plochých ocelových čepelí vybíhajících v zahnutý hrot. Kolmé přesekávání výběžků trav výrazně podněcuje tvorbu nových travních výhonků a tím je trávník celkově omlazován. Vertikutace rovněž slouží k lehkému kypření povrchu půdy, která pak lépe přijímá vláhu i živiny a rovněž i travní semeno, pokud jej musíme do trávníku dosévat.
Jakmile dokončíte vertikutaci svého trávníku odstraňte vyhrabané odumřelé zbytky trav a dle potřeby trávník přihnojte a případně zavlažte. Můžete rovněž aplikovat herbicidní přípravky anebo udělat přísev, pokud jsou v trávníku poškozená nebo vylysaná místa.
Kořeny trav potřebují ke zdárnému vývoji, k dýchání a odnožování, aby povrchová vrstva půdy obsahovala mezi 10 až 15 % půdního vzduchu. To můžete trávě dopřát tak, že ji provzdušníte, dopřejete jí aerifikaci. K tomu vám pomohou speciální ježkovité válce (aerifikátory), čili provzdušňovače, za pomocí kterých se propichuje nebo prořezává půda trávníku, a to až do hloubky 8 cm. Mimo jiné tento postup také příznivě ovlivní oteplování svrchní vrstvy trávy a také se travám umožní hlubší zakořeňování. U trávníků na lehčích písčitých půdách můžeme provádět aerifikaci ručně zapichováním rycích vidlí. K biologickým, půdu přirozeně provzdušňujícím organismům řadíme žížaly. Ty se vyskytují spíše v půdách s vyšším obsahem humusu.
Text: Zuzana Bohdalová
