Jak rostlina vypadá
Routa vonná (Ruta graveolens) je spíše polokeř než bylina. V lidovém léčitelství je nesmírně cenná. Stejně jako třemdava bílá, tak i routa vonná jsou z čeledi routovitých. V jejím názvu figuruje označení vonná, ovšem díky silnému tkanivu siličných žlázek je tak protkána aromatem, že někomu spíše zapáchá, než že by voněla. Proti světlu jsou její listy tečkované podobně, jako je tomu i u třezalky. Toto tečkování způsobují právě zmíněné siličné žlázky. Květy routy jsou žluté, čtyř nebo pětičetné a mají velmi nápadně dlouhé tyčinky. I velké zelené dělené semeníky stojí za zmínku.
Pěstební podmínky
Routa vonná nemusí být na našich zahradách pěstována pouze jako léčivka. Hodí se skvěle i jako zajímavá dekorativní rostlina na slunná místa. Na jihu ve středomořských oblastech roste tato léčivka planě. Nalezneme ji tam hlavně v krasových oblastech. Má totiž v oblibě vápenaté půdy. Ke zdárnému růstu potřebuje dostatek tepla a dobře propustnou půdu.
V našich zeměpisných šířkách se s jejím výskytem ve volné přírodě nesetkáme, snad jen vzácně na Slovensku. Rozkvétá v období od června do září. Bohužel je routa vonná považována za špatného společníka pro mnohé další rostliny.
Množení
Na jaře si můžeme routu namnožit dělením trsů nebo rostlinnými řízky. Ve stejné době se dají vysévat i velká bradavičnatá semena routy do volné půdy. Vždy se doporučuje při práci s rostlinou používat gumové rukavice, aby nedošlo zbytečně k podráždění kůže vlivem siličných látek. Takové podráždění může skončit dokonce puchýři nebo minimálně otokem.
Co všechno léčí
Od dávných dob se routa vonná využívala jako léčebný prostředek při potížích trávicího ústrojí. Kromě těchto účinků má i pozitivní vliv na zevně léčené hnisající rány. Dobře působí na prokrvení organismu a jako podpůrná léčba při onemocnění ledvin.
Nevyužívá se však jen v lidovém léčitelství, ale své uplatnění najde i kuchyni. V opravdu malém množství se dá využít k přízdobě a pikantnímu dochucení letních salátů, tak jak to znají obyvatelé Středomoří. Mnohem častěji se však routa nakládá do alkoholu a následně se z ní připravuje kořalka. Ta má pak výraznou zelenou barvu a působí spíše jako digestiv. V tomto směru snese srovnání s naší Becherovkou.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: shutterstock.com
