Převislé keře, sklánějící se přes kamenné zdi, vyrůstající ze spár, jsou nepřehlédnutelné, zvláště pokud se procházíte starobylými uličkami při dovolené ve Středomoří. Tyto keře jsou jedněmi z mála, na nichž poupata dosáhnou krásy a velikosti květů. Jiné keře to štěstí nemají, neboť více než okrasnou funkci plní úkol chutné pochoutkové zeleniny. Mluvíme konkrétně o poupatech těchto keřů.
Původní a současná místa výskytu
Nesprávné označení kaparovník v sobě skrývá botanický druh s názvem kapara trnitá (Capparis spinosa). Jedná se o nízký keř původem ze Středomoří, vyskytující se také na Arabském poloostrově. Zavlečeny byly tyto keře do Austrálie a do Asie.
Jejich prutovité větve jsou poléhavé až převislé a mohou dosáhnout i dvou metrů délky. Mají mírně dužnaté šedozelené listy. Ovšem až květy jsou jejich pravou ozdobou. Ze zelených kalichů vyrůstá velký počet jemných tyčinek s výrazně fialovými nitkami. Plody jsou podélně praskající válcovité zprvu dužnaté bobule.
Poupata sklízená v různých stupních vývoje
Z těchto keřů sbíráme poupata v různých stadiích zralosti a pochutnáváme si na nich poté, co jsou konzervována ve slaném nebo vinném nálevu, nebo jsou přímo naložená v soli. Jako pochoutka mají tmavě zelenou barvu a slanokyselou chuť. Výraznou chuť získávají kapary díky miniaturním světle zeleným krystalkům glykosid rutinu. Ten se v takovéto formě vylučuje na pravých poupatech kapary trnité. Je to nezaměnitelný určovací znak, který nám pomáhá v odlišení pravých kapar od jejich falešných náhražek. Právě jako náhražka byla často v minulosti požívána poupata lichořeřišnice.
Podmínky pro pěstování
Kapary v našich podmínkách nejsou schopny venku přezimovat. Jejich pěstování je však jednodušší, než se zdá. Vystačí si s dobře vysychavým substrátem. V případě, že chceme využít klasický zahradnický substrát, vylehčíme ho agroperlitem a doplníme propraným říčním pískem.
V průběhu vegetační doby přihnojujeme jednou za dva týdny komplexním hnojivem. Od dubna do října pěstujeme keře kapar ve venkovním prostředí a na zimu je ukládáme do světlých místností, zimních zahrad nebo vytápěných skleníků. Snažíme se udržovat rostliny v prostředí o teplotě okolo 10 °C. Pokud většina listů opadá, nic se neděje, na jaře holé pruty sestřihneme a keříky se opět olistí.
Přezimují-li keře při klasické pokojové teplotě, jako spousta dalších nádobových rostlin, obvykle listy neshodí, tudíž i jejich zálivku omezíme pouze mírně.
Dělení kapar do kategorií podle velikosti a tvaru
Nejmenší kapary do velikosti 7 mm v průměru jsou označovány jako Nonpareilles. Jsou nejkvalitnější, kulaté a jejich místem původu je francouzská Provence. Další skupinu menších kapar tvoří kulaté a menší Surfing. Následují kategorie kulatějších kapar střední velikosti Fines. Mifines jsou naopak zašpičatělé a středně velké. Ještě větší a rovněž zašpičatělé jsou kapary z kategorie Capucines a kategorizaci zakončují kulatější a největší Capottes.
Text: Zuzana Bohdalová
Foto: shutterstock.com
