Do trávníku i na záhony
Talovíny často vykvétají ještě pod sněhem, není problém se s nimi potkat již koncem února. Když teploty klesnou pod nulu, květy se zavřou počkají na lepší počasí.
Záhy po odkvětu zatahují, aby nabraly sílu a připravily se na další jaro. Chceme-li je mít i na své zahradě a zkrášlit si jimi předjaří, musíme je vysadit již na podzim. Hlízky sázíme do hloubky 5 – 7 cm na vzdálenost nejlépe 10 cm. Mnoho parády nadělají ale také nepravidelně rozmístěné v travním porostu, kde často vykukují zpod zhnědlých neshrabaných listů.
Potřebují vlhko
Na příhodných místech se talovíny samy vysévají a časem mohou vytvořit i bohaté porosty. Mají v oblibě neutrální až lehce alkalické půdy, které jsou kypré a vlhké. Pro jejich růst jsou ideální lehce zastíněná místa v podrostu stromů, ale poradí si i na přímém slunci, přeci jen jsou aktivní hlavně brzy z jara.
Talovín není jen jeden
Talovíny (Eranthis) patří do skupiny pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). V zahradách se vysazuje několik oblíbených odrůd. Eranthis cilicica Schott et Kotschy dorůstá do výšky 15 cm a kvete v březnu až dubnu, protože je méně odolný vůči mrazu.
Největším otužilcem je pouhých 10 cm vysoká odrůda Eranthis hyemalis, která vykvétá již v druhé polovině února a s kvetením pokračuje v březnu.
Křížencem obou výše zmíněných druhů je Eranthis x tubergenii Bowl., dorůstající něco mezi 8 až 12 cm. Jeho květy jsou zářivě zlatožluté a rozkvétají nejpozději. Nejčastěji se pěstují odrůdy Guinea Gold s tmavě zlatožlutými květy a odrůda Glory s velkými žlutými květy a jasně světle zeleným olistěním.
Vzhledem k tomu, že v předjaří na zahradách kvete jen velmi malý počet rostlin, neměly by tyto překrásné kvítky chybět ani na vaší zahradě, aby vám dělaly radost ještě před zahájením nové zahradní sezóny.
