Latinský název zápleváku vychází z latinského slova Helios, tedy Slunce. Právě květy svým tvarem a mnohdy i zbarvením připomínají letní slunce. Čeští botanikové ovšem tomuto druhu přiřkli nepříliš malebný název záplevák, při čemž zřejmě vycházeli z jeho bujného růstu a možná i z výšky, které některé kultivary dosahují již ve druhé sezoně po výsadbě.
Zápleváky nejsou rozhodně žádní drobečkové, nejvyšší kultivary nás ohromí výškou až 150 centimetrů. Přesto v sortimentu objevíte takové kultivary, které sotva přerostou půl metru a jsou proto vhodné i do menších zahrad. Šlechtění se zápleváků dotklo stejně jako i dalších oblíbených druhů, které se v oboru zahradní architektury těší značné oblibě. Právě díky šlechtitelům se na trhu objevují kultivary s rozdílnou výškou, tvarem květu i barevností.
Barevná škála se pohybuje od sýrově žluté, přes oranžovou, červenou, cihlovou až po sytě vínovou. Květy nemusí být vždy jednobarevné, zajímavě působí kultivary s květy žíhanými nebo s barevnými znaky, které se postupně přebarvují do sytějších tónů.
Do záhonu i vázy
Atraktivní zápleváky se skvěle hodí do trvalkových rabat, kde se uplatní kultivary dosahující větší výšky jako barevná kulisa. Kultivary se žlutými květy zajímavě kontrastují se stálezelenými živými ploty nebo solitérními dřevinami v pozadí trvalkové výsadby. Stejně tak se uplatní i v prérijních záhonech, které ovšem nejsou vystaveny extrémním dlouhodobým suchům.
Abychom nemluvili o zápleváku pouze jako o druhu vhodném do zahradních záhonů, je na místě také uvést význam řezaných květů ve floristice. Řezané květy vydrží v dobré kondici až 5 dnů a skvěle doplní další zahradní květiny plného léta ve veselé kytici plné barev. Zápleváky jsou díky atraktivním květům oblíbené také u hmyzích opylovačů. Zvláště žluté květy jsou hojně navštěvovány včelami, čmeláky a z motýlí říše především žluťásky, kteří oceňují nektar z květů. Zápleváky se tedy díky této funkci uplatňují také v přírodních a ekologicky zaměřených zahradách.
Co má záplevák rád?
Zápleváky zvláště ocení sluncem prozářené stanoviště. S polostínem si také poradí, ale musíte se spokojit s menší násadou květů, které budou navíc mnohem drobnější. Půda by měla obsahovat dostatek živin, v chudé půdě zápleváky nedosahují rozměrů charakteristických pro daný kultivar. Tyto bujné trvalky si poradí pouze s krátkodobým přísuškem, proto půdu udržujte svěží, nikoliv ovšem přemokřenou.
Tyto severoamerické trvalky jsou často díky svým šťavnatým listům oblíbené u slimáků, kteří dokáží během chvíle zlikvidovat mladé sazenice, proto rostliny zavčasu ochraňte. Vůči jiným chorobám a škůdcům jsou poměrně dobře rezistentní.
Pokud si chcete vypěstovat svoji vlastní sadbu mladých rostlin, jistě vás potěš, že to není nijak složité. Máte navíc hned několik možností. V létě můžete vyzkoušet techniku množení stonkovými řízky, která se provádí nejčastěji v červnu a červenci, tedy v době, kdy jsou stonky dostatečně vyzrálé. Rychlejšího zakořenění ve směsi písku a rašeliny dosáhnete použitím růstového stimulátoru, rostliny namnožíte ale i bez něho. Dobrých množitelských výsledků dosáhnete také výsevem zralých semen z předchozí sezony. Pro výsev vždy používejte substrát s nízkým obsahem živin. Asi nejjednodušším způsobem, jak získat nové rostliny, je jarní dělení trsů, do kterého se pusťte během měsíce dubna.
Chytře na prodloužení doby kvetení
Zápleváky obvykle kvetou od července do října, skutečná délka kvetení je závislá také na průběhu počasí a dalších podmínkách. Pokud se s květy nechcete jen tak rozloučit, můžete zápleváky donutit k obnově kvetení vyštipování odkvetlých květů. Tato práce je poměrně pracná a je spíše možná u několika kusů rostlin než v případě celého záhonu.
