Nezapřou podobnost s vajgéliemi
Abélie vysazujeme jak do skupin společně s ostatními keři, tak společně s trvalkovými porosty. Hodí se ale i pro solitérní výsadbu. Zaujmou jak květem, tak svěží zelení listů nebo panašovanou listovou variantou. Některé druhy jsou zbarveny naopak do červena, a to jak poupata před rozkvětem, tak větvoví.
Máte-li z keřů v oblibě vajgélie, zcela jistě se vám zalíbí i abélie, jsou si totiž dosti podobné. Jejich květy jsou v koncových svazečcích, mají trubkovitý tvar a barvy bílou, růžovou a načervenalou, podobně jako je tomu právě u již zmíněných vajgélií.
Kde se jim daří
Těmto půvabným vydatně kvetoucím keřům se daří ve výživných půdách, které jsou dobře propustné a spíše sušší. Uvítají kyselejší půdní reakci a výsadbu na slunném chráněném místě.
Lepších přírůstků a bohatšího kvetení dosáhneme u keřů tím, že je v jarním období mírně seřízneme. Zbavíme se tak i omrzlých mladých výhonků. U barevných kultivarů je třeba provést zimní ochranu například pomocí chvojí, neboť tyto kultivary jsou citlivější na mráz. Přikrývku postačí provádět v prvních dvou až třech letech po výsadbě.
Různé druhy
Abélie čínská (Abelia chinensis) je opadavý poměrně široký keř dorůstající výšky okolo 150 cm s načervenalými letorosty, které jsou jemně chlupaté. Květy tohoto druhu jsou bělavé až mírně nachové, na keřích vytrvávají poměrně dlouho.
Pro malé zahrady je ideální druh Abelia ‚Edward Goucher‘. Jedná se o poloopadavý keř, který má z vrchu lesklé tmavě zelené listy, které byly zprvu spíše bronzové. Květy mohou mít purpurovou barvu nebo jsou levandulově růžové s oranžovým jícnem. Dorůstá od 90 do 180 cm.
Abélie velkokvětá (Abelia grandiflora) je velmi hustý poloopadavý keř s obloukovitými větévkami. Jeho mělce zubaté listy jsou silně lesklé, svrchu tmavozelené. Dvoucentimetrové květy této odrůdy mají bílou barvu s růžovým nádechem. Zahrnuje kultivary ‚Francis Mason‘ s nažloutlými listy a krásně bílými květy nebo kultivar ‚Compacta‘ s malými bílými květy dosahující výšky mezi
90–120 cm. Kultivar ‚Dwarf Purple‘ má ještě nižší vzrůst, je velmi hustý a dorůstá výšky cca 70 cm. Jeho listy změní na podzim barvu z tmavě zelené na napurpurovatělé a květy mají trvale narůžovělou barvu.
K snad neoblíbenějším kultivarům abélie Schumannovy (Abelia schumannii) patří varieta ‚Bumblebee‘. Opět jsou to poloopadavé keře dosahující výšky okolo 1,5 metru, avšak jejich květy jsou velké, dlouze zvonkovité, ukazují se na keři v krásné levandulově růžové barvě časně zjara.
Všechny zmíněné druhy i jejich kultivary lze bezpečně pěstovat v podmínkách našeho zeměpisného pásma. Spolehlivě rozzáří každou zahradu záplavou svých světlých květů a zaujmou také mnoha výškově odlišnými sortami.
Foto: Shutterstock.com
