Náročné jsou pouze na vodu
Tuřín i vodnice jsou plně mrazuvzdorné rostliny. Pouze u raných májových vodnic je dobré počítat se záhřevnými polohami. Organické hnojení není pro tuříny ani vodnice nutné. Je dobré vědět, že přehnojení dusíkem vede u obou druhů k tvorbě nevyzrálých bulv a krátké době uchovatelnosti. Dalším důsledkem je zvýšený obsah dusičnanů v zelenině. Pokud bychom použili hnůj, budou bulvy houbovité.
Obě mají podobné nároky na vodu. Hlavně v první polovině vegetačního období je vhodná doplňková závlaha. Pozdější omezení vody již není na škodu. Nutí totiž rostliny vytvářet hlubší kořeny a rovnoměrnější bulvy. Chceme-li však dosáhnout u rané vodnice křehčí dužiny, musíme respektovat její vyšší nároky na vodu po celé vegetační období.
V neutrálních až zásaditých půdách se této zelenině daří velmi dobře. Horší je to v těžkých a převlhčených půdách, kde hrozí ve vyšší míře jejich napadení škůdci a chorobami. Máme-li těžkou anebo kamenitou půdu, můžeme si usnadnit pěstování vodnic a tuřínů vytvořením vyvýšených hrůbkových záhonů.
Vodnice (Brassica rapa var. Rapifera)
Vodnici můžeme vysévat již od března. Připravíme pro ni bezplevelný záhon. Vzchází poměrně rychle, a tak ji ihned po výsevu překryjeme netkanou textilií, abychom ji uchránili před útoky dřepčíků a blýskáčků. Vzdálenost řádků pro výsev by se měla pohybovat mezi 25 a 30 cm.
Jakmile mají rostliny pár pravých listů, začínáme s jejich jednocením. Ponecháváme jednu rostlinu na vzdálenost 10 až 15 cm. Pro sklizeň na podzim využíváme pozdně letní výsev. Mladé bulvy bývají šťavnatější a chutnější. Pokud už jsme je ale nechali vyrůst do větších velikostí, uskladníme si je na zimu. Než je uložíme do sklepa, ukroutíme nať tak, aby srdéčko zůstalo neporušené. Pro dlouhodobé uchování udržujeme teplotu těsně nad nulou.
Tuřín (Brassica napus var. Napobrassica)
Od poloviny března do konce dubna vyséváme tuřín do řádků vzdálených 40 cm. Jakmile vzejdou rostliny a mají dva pravé listy, vyjednotíme je. Ideální je vzdálenost 25 cm. Nejprve ale můžeme využít jen poloviční vzdálenost a až pak provést druhé vyjednocování, přičemž se dají ke konzumaci sklízet i drobnější bulvičky.
Budeme-li mírně nahrnovat zeminu na bulvy, podpoříme tím jejich nárůst. Zálivku provádíme jen na počátku růstu, v delších časových rozestupech a ve vydatnějším množství. Od konce léta až do podzimu můžeme tuřín vyrývat. Menší bulvy bývají chutnější. Před uskladněním odstraníme listy i se srdéčkem a uložíme do sklepa, kde vydrží při teplotách kolem nuly a při dostatečné vlhkosti i několik měsíců.
Vodnici za syrova i vařenou
Vodnici konzumujeme v čerstvém stavu podobně jako kedlubny. Přestože dužina je vždy bílá, může být ukryta i ve žlutém nebo fialovém obalu. Vodnice obsahuje vlákninu, vitamín C, niacin, kyselinu pantotenovou, mangan, draslík a sodík. Plně vyvinuté vodnice můžeme také vařit nebo nakládat, případně i nechat kvasit tak jako zelí. Vodnice se dá upravovat jako pomazánka, vařit se smetanou a podávat jako příloha k masu atd.
Tuřín můžeme nakládat
Chutné za syrova jsou jen mladé bulvy tuřínu. Máme-li velké bulvy, raději je některým ze způsobů tepelně upravíme. Tuřín můžeme prokvášet a upravovat tak jako zelí anebo je nakrouháme a pak naložíme, ať už na slano, nebo na sladkokyselo. Tuřín obsahuje hodně vlákniny, zinek, síru a vitamin A, B, C a PP, K a Ca. Tuřín se dá grilovat, gratinovat a péct.
Foto: Shutterstock.com
