Kaliny (Viburnum) jako listnaté dřeviny patřící do skupiny zimolezovitých zajistí nejen okrasu do vaší zahrady, ale pomohou prostředí jako zvuková bariéra, jako lapači prachu, dodavatelé kyslíku, případně i jako poskytovatelé stínu a navíc svou vysokou estetickou hodnotou pozitivně ovlivní i vaši psychiku.
Mnohé sadovnické a zahradní úpravy se bez kalin neobejdou. Vybíráme je do svých zahrad jako živé ploty, dělicí stěny, a protože dobře snášejí řez, který ovšem většinou není nutný, můžeme si je dle potřeby i upravovat.
Kde se vzala kalina?
V mírných severních a subtropických pásmech se vyskytuje na 200 druhů kalin. Kromě Evropy se s nimi setkáváme i v Severní Americe a v Asii. Nalezneme mezi nimi druhy stálezelené i opadavé, se silně i méně vonnými květy, většinou v bílé barvě. Uplatní se jak na malých zahrádkách, tak i na sídlištích, v městské zástavbě nebo v sadech.
Jsou krásné, když rozkvétají, ale neméně zajímavě vypadají o při svém podzimním zbarvení anebo ozdobeny červenými plody dlouho držícími na větvích.
Vhodné podmínky
Výživné, propustné a přiměřeně vlhké půdy, to jsou podmínky, které mají stálezelené druhy kalin nejraději. Dávají přednost výživným a kyselým půdám, ať už jsou umístěny na slunci nebo v polostínu.
Jak udržet krásku v lati?
Kalinu obecnou (Viburnum opulus) zná většina z nás jako vyšší keř v průběhu května obsypaný ozdobnými krémově bílými koulemi květů. Může dosáhnout výšky až 3 metrů. Cílem řezu keře kaliny obecné je dodat dřevině určitou strukturu, celkově pěkný vzhled a hlavně dosáhnout velkého bohatství květů.
Kaliny, které slouží jako dřeviny v živých plotech, musí mít tomuto účelu řez plně přizpůsobený. Řez provádíme pravidelně, nejlépe každoročně. Ideálním obdobím je květen až červen, ovšem vždy až po odkvětu. Stálezelený druh kaliny, například Viburnum burkwoodii, neřežeme. Konkrétně tento zmíněný druh nádherně voní po vanilce.
Zcela bez problémů lze kalinu obecnou seříznout takzvaně na babku. To znamená, že ji seřízneme jednoduše ve výšce cca 30 cm nad zemí. Keř pak zůstane nízký a velmi pěkně zahuštěný.
{"type":"import-image-group","image_ids":"[1555364,1555363,1555365,1555366,1488199,1488192,1488193,1488194,1488195,1488201,1555293,30,1555295,1555296,1555305,,,,1555295,1555271,1555278,1490235,30,1555275,1490237,1490241,1486222,1486218,1486219,1486220,1486221,1486219]}
Vrtkavá kráska
Kulovitá bílá květenství vysloužila pro kalinu obecnou (Viburnum opulus) kultivaru „Roseum“ dosti často používanou přezdívku „sněhová koule“. Při tvorbě těchto kulovitých květenství obdivujeme nejprve jemně nazelenalé květy, které jsou při plném rozvinutí sněhově bílé. Jakmile začnou odkvétat, získají jemně narůžovělou barvu. Květy jsou sterilní, takže tento kultivar na rozdíl od základního druhu neuvidíme později obsypaný krásně červenými plody.
Stejně tak je tomu i s květy odrůdy kaliny japonské (Viburnumu plicatum) „Grandiflorum“. Ta je snadno odlišitelná od kaliny obecné tvarem a velikostí svých listů, které se podobají spíše listům habru.
Po odkvětu všech opadavých druhů kalin proveďte řez vršků výhonů, čímž keře lehce prosvětlíte. Odkvetlé metlovité výhony odkloňte na šikmo směrem ven a odstřihněte nad pupenem či výhonem směřujícím ven. Staré větve kaliny se doporučuje odříznout až těsně u země.
Foto: shutterstock.com
