Pokud chcete mít v zahradě skutečně neobvyklý strom, pak je davidie listenová pro vás to pravé. U nás ji najdeme spíše v parcích, v posledních letech je ale možno pěkné sazenice v několika zahradnictvích objevit, takže dividie doputovala i do okrasných zahrad. Hodí se do těch větších, protože si zaslouží dostatek prostoru, aby její půvab mohl vyniknout. Ideální je umístit ji jako solitér na pohledově atraktivním místě.
Davidie listenová (Davidia involucrata) je jediný zástupce druhu Davidia. Na přelomu 19. a 20. století objevil její exempláře v čínských horách v nadmořské výšce kolem 2000 metrů francouzský misionář Armand David, přírodovědec, který se mimo jiné zasloužil i o popsání vzácné pandy velké. Otec David ovšem do Evropy strom nedopravil, nezvládl to ani skotský sběratel Augustine Henry, který strom v Číně sice našel, semena ale ztratil při ztroskotání lodi. Teprve jeho pokračovatel Ernest Henry Wilson tedy poprvé semena přivezl do Anglie. Vypěstovat z nich strom ovšem nebylo jednoduché, klíčivost je totiž velmi dlouhá, semena odpočívají až dvacet let. Právě vlastnost přežít několik desetiletí v zemi, aniž vyklíčí, umožnila ovšem kdysi stromům přečkat dobu ledovou. První davidie se tak objevily v anglických parcích až v první polovině 20. století.
Dnes se davidie pěstují především z řízků a šlechtitelé nabízejí nejen vznosný strom, který u nás dorůstá při dostatečném prostoru pro kořenový systém až 12 metrů a má pravidelnou rozložitou korunu, ale i sloupovitou keřovou formu Columna, vysokou maximálně 4-6 metrů. Stromové davidie vykvétají poprvé asi v deseti letech, Columna vás prvními květy potěší už v 5-7 letech.
Květy jsou nenápadné, drobné, zato obrovské bílé listeny, které je obklopují, jsou tím, co dělá z davidie krásku pozdně jarní zahrady. Množství podlouhlých bílých listenů vyneslo davidii i lidová pojmenování – holubičí strom, kapesníkový strom nebo strom duchů. Efektní je ale i olistění davidie listenové, jasně zelené a naspodu stříbřitě jemně osrstěné srdcovité listy se na podzim zbarvují do purpurové barvy. Do zimy a někdy až do příštího jara, kdy už stromy znovu kvetou, pak přežívají na větvích drobné peckovice, připomínající kulaté oříšky na dlouhých stopkách.
Davidie potřebuje neustále vlhkou, ale dobře odvodněnou zeminu bohatou na živiny. Je mrazuvzdorná do –24 °C, ale špatně snáší větrné stanoviště. Nejlépe vynikne na závětrné loučce, kde kořenový systém bude mít možnost se rozrůst a sbírat vodu z velké plochy.
Text: Gabriela Koulová
